| Umístění | Jméno | Čas | Ztráta na 1. |
|---|---|---|---|
| 1. | Vladislav Ptašnik | 18:20,8 | |
| 2. | Pavel Prell | 18:52,3 | 31,5 |
| 3. | Petr Gorecký | 19:23,2 | 1:02,4 |
| 4. | Lukáš Kovárník | 20:08,0 | 1:47,2 |
| 5. | Jindřich Novák | 20:17,9 | 1:57,1 |
| 6. | Martin Slouka | 28:35,9 | 10:15,1 |
| Očima Vládi Ptašnika: | |||
 Sešlo se nás 6, kteří mohli jet.
Vláďa Galuška poslal mail, že nepřijede, protože se bojí porážky. Pavel
Klimuškin, hned co se rozhodl, že se pojede, začal doma vedle pracovního stolu
trénovat. Zaklekl na koberec, chopil se koštěte coby pádla a to neměl dělat. Ozval
se jeho bolavý meniskus a měli jsme o návštěvu méně.Funkce časoměřiče se ujal
ministr informací kralupského oddílu Jožka neb se necítil se dobře.Naplánovali jsme si to hezky, i průtok vody jsme si zjistili, abychom mohli test srovnávat pro příště. Ale na vítr jsme zapomněli. Jindra mě ráno v loděníci přivítal otázkou, jestli mám plachtu. Foukalo fakt hodně a bylo to na windsurfing. My jsme se ale nedali odradit, nakonec vítr foukal proti proudu a tak rychle nahoru k pilíři nikdo z nás ještě nevyjel. Startovali jsme po minutě, vyjel jsem jako první. Za chvíli jsem se ale vracel potupně s ulomeným pádlem. Zdá se, že jsem na tom přinejmenším fyzicky už dobře. Na druhou stranu je pravda, že to pádlo bylo dřevěné a staré už 16 let. Udělat obrátku u pilíře proti větru dalo fakt práci, vítr kajak překlápěl. Pak se ale odpor zmenšil  a stačilo se skrčit jako na kole a
prodírat se dolů proti větru. Docela by to šlo, kdyby člověk při tom nemusel
ještě pádlovat a zavírat oči před sprškami vody, které vítr utrhoval z vln. Po
očku jsme ještě hlídali nejmladšího Martina, jestli se někde nekoupe ve vodě.
Vítr s ním cvičil celou dobu, rovně jel jenom cílovou rovinku. Trochu nás
vystrašil, když nebyl za ohybem řeky delší dobu vidět. Naštěstí to bylo jen
proto, že se držel při břehu, jak jsme mu nařídili, a to i při jízdě dolů. |
|||