Mělník 2006

Jožka je poslední dobou dost zaneprázdněnej. Až tak, že letos nejel ani na náš tradiční vánoční výlet na Mělník, tak jsem se rozhodl, že napíšu pár řádků, ať to nevypadá, že se u nás nic neděje. Já akorát dokončuju diplomku, takže toho času taky nemám moc, tréninky s klukama nedávám, do hospody nechodím. Chodim dycky tak akorát do bazénu a o víkendy na vodu.. Na vodu chodí ale jen pár lidí, a je to ve stylu - na vodu - trénink - z vody - pryč, v bazéně je to v podstatě podobný, takže když se řešej takový ty vnitrooddílový věci, tak nejsem u toho.. Takže jsem letos ani nebyl u toho, když se kluci domlouvali ohledně letošního Mělníka, kam už, jestli mě paměť neklame, jezdíme od roku 1997 každej rok.. Teda jeden rok jsme vynechali, páč jediný dva lidi, který chtěli tehdy jet, jsem byl já s Davidem a nakonec jsem to byl právě já, kdo to nakonec rozhodl, že to rušíme.. Dnes toho tak trochu lituju, ale zpátky to už dát nejde. Za ty roky jsme už zažili hodně i málo vody, vítr i bezvětří, sníh i mráz nebo i protivítr, mráz, málo vody a kroupy dohromady. Jak to bylo letos, vyplyne z dalších keců, ikdyž jak to bylo letos se sněhem, je asi každýmu jasný :-/...

No, takže na štědrej den jsme byli se Sokolem a Lobinem zapádlovat na slalomkách a při tý příležitosti obnovím vrstvu Tesy na sjezďáku, abych to nemusel dělat těsně před odjezdem na Mělník za dva dny.. Když zavírám vrátka od ohrádky s loděma, roztrhnu si o zasranou zkurvenou packu na dveřích rukáv na bundošprajdě.. Zrovna na tý nejlepší a asi nejnovější co mám.. Nasranej je v tuhle chvíly slabý slovo.. Lepim to lepenkou a řikám si, jestli jsem neměl radši zůstat doma.. No, ale když už jsem tady, jdeme teda na vodu. Kofy byl teda na loděnici taky, ale když zjistil, že to bude jen na stojatou, tak to vzdal a jel si dál nacpávat nácka. Kvůli focení samospouští dole na schůdkách jsme šli pod jez a že pojedem někam po proudu.. Z někam bylo nakonec slepý rameno na dohled dálničního mostu u Nový Vsi (docela daleko od loděnice). Na štědrej den bylo krásně, že jsme si říkali, kéž by to vydrželo na Mělník. Taky jsme si říkali, jak jsme to nedomysleli, protože by bylo super teď vzít třeba flašku ruma nebo něčeho, přivázat jí na nějakou bójku a fouknout jí tady dole do řeky.. Pozejtří by pak jeden z nás jen tak jako náhodně přijel k „nějaký bójce“ a vytáhl překvapeně flašku.. Ostatní by pak čuměli jako puci a Ondra by snad zbytek cesty lovil všechno, co plave, aby prozkoumal, jestli pod tím není přivázaná archivní slivovice :-). Ten den jsem se vlastně poprvé dozvěděl, že letos je to dohodlý na půl dvanáctou v loděnici. Nezvykle brzo, říkám si, ale co.. Prostě budu tam..

Včera jsem si teda nachystal věci, a po jedenáctý se vydal na cestu směr Veltrusy. Počasí v Dolínku dávalo tušit, že budou na místě i sluneční brejle. Valim to takhle teda do Trus, dávám si Hacride, div že nemlátim hlavou o volant a v duchu se těším na nový album, když vidim, jak za lesem na úrovni odbočky na Veltrusy visí nad silnicí stěna mlhy.. No ty vole, tak to mě poser.. Hned mi dochází, že u řeky se to bude držet a že teda to bude radost. U rafinerie se to zase trhá, ale křižovatka na kanál a loděnice je v mlze dostatečně. Jsem tu první, hned za mnou dojíždí na kole Lobin. Hned slyším první „novinky“. Jožka 100% nejede, David asi taky ne, prej jestli mu to doma dovolej. V zápětí přiváží táta Sokol mladýho Sokola s otázkou, jestli pro nás nebude potřeba dojet na Mělník. Sokol říká, že s Jožkou nemůžem počítat ani jako s odvozem, takže tuhle otázku vítáme. Přijíždí Pyškot, vytahujem loďky a všichni kromě mě dělají předjízdovou údržbu. Dáváme Sokolovi staršímu gumcuky, spočítáme, že dřív jak v půl jedný nevyjedem, by woko 2.5 hodiny cesta trvá, tak s instrukcema, ať je ve 3 tam, propouštíme tátu Sokola po svých. No jo, ale je nás 5, přijet má totiž ještě Kofy, kterej vzhledem k tomu, že jede na Jindrovo fungl novým sjezďáku nemá potřebu dělat nějakou údržbu lodi, má jistotu, že může přijet malinko později. Robin si chystá nějakej kajak, protože na debla nemá parťáka, páč Ondráš onemocněl a tim pádem nepojede.. Takže je nás 5. To je ale na 2 auta, ale kdo bude to druhý auto? Napadá mě Jíra, že bych mu tu nechal klíčky a on pro nás sjel. Tak mu volám.. Jíra je ale pomalu na cestě na kanál. Někdo mu totiž řekl, že sraz je ve 12. Ptám se teda na tátu, ale ten nemůže. Je nás tedy 6. Nebo spíš 7, protože od Jíry se dozvídám, že dorazí ještě Váďuva, se kterým právě oba vědí, že sraz je až ve 12. Jíra přijíždí na kanál, vytahuje singla a chystá se na údržbové práce.. Když řeknu nahlas úvahu, že by mohl jet s Robinem na deblu, oba tuhle myšlenku přivítají a Robin tak může uklidit kajak. Kofy zkouší Davida, jestli se rozhodl a jak se rozhodl a jestli by teda pro nás aspoň nedojel. David klasicky jako trotlik neví, která bije. Nejdřív se diví, že mu voláme tak brzo, že on má teprve v jednu hodinu mít oběd od maminky. Rozumíte tomu jo, David má v jednu oběd!! Pak říká, že chtěl jet, ale teda když má v jednu oběd, tak asi nejede.. Pak že teda jestli by mohl jet na deblu s Robinem.. To už je ale pasé. Jíra sice říká, že klidně pojede na singlu a uvolní tím Davidovi místo, ale to se k Davidovi asi nedostalo, nevim. V každým případě rozuzlení je, že já nechám klíčky a papíry na stole a David pro nás na třetí sjede. Takže převlíkačka. Přijíždí i Váďuva, suveréně přichází ke svojí skříňce, bere za dvířka a řekne znuděně: „která píča mi to zamkla?“ Spustí se pochopitelně záchvat smíchu. Láďu to tolik ale netěší, ve skříňce má totiž vestu a rukavice. Během našeho škatulata batolata mizí mlhovej opar a dělá se nádherný slunečný odpoledne. Dáváme si věci ke mě do kufru, balím si na cestu nezbytnosti - termosku, tatranku, foťák a díky Pyškotovi i kšiltovku. Totiž na hlavu si beru kulicha, ale gdyby bylo teplo, tak by možná mohla stačit kšiltovka. Pyškot kulicha záměrně ani nemá, protože předem ví, že mu kšiltovka postačí.. Já radši nenechávám nic náhodě, od hlavy a od nohou jsem akorát tak dycky nemocnej.. Zatímco všichni už maj zabaleno a bez počáteční fotky a beze slova jdou k vodě, nikdo nezamkne loděnici a já jako poslední kdo zbyl (ne že by mi to tak trvalo, ale zamykat auto je většinou majitelův úděl), musím pozamykat.. Jenže klíč od šatny mám samozřejmě na svazku klíčů od domu apod. a ty jsou už samozřejmě zamčený v kufru.. Takže do šatny pro klíče od auta, tam vzít klíč od loděnice (naštěstí ho mám jen nacvakávací na extra šňůrce na krk, takže ho nemusím nikde schovávat ani vracet a dám ho jen na krk), zamknout auto, zamknout loděnici, nechat klíče v šatně, zamknout šatnu a teprve vyrazit k vodě. Tam už několik lodí na vodě, ze břehu fotí Láďa Voves dospělej a paní Vovsová dává každýmu před odjezdem líznout z placatky slivovice. Jako jednomu ze 2 posledních vyslovuje obavu, jestli tam na mě něco zbylo. S díky a se zmínkou, že budu ještě řídit, říkám, že by to nevadilo, kapička pro mě a pro Láďu tam ale ještě je. Nasedáme, pácháme hromadné foto na vodě, přičemž Sokol to tam trochu překombinovává, ale nakonec se stavíme krásně vedle sebe..

Je krásný počasí, ale že by bylo extra teplo, se říct nedá.. Říkám si, že kulich je na místě.. Nejedeme sice nijak závratnou rychlostí a je totální bezvětší, ale i tak kolem uší ofukuje a to bych se asi v kšiltovce posral. Vltava má dnes dost málo vody, takže proud není nic moc a ten co je, není moc vidět. Tím spíš, že je zima a bezvětří, tak ta povrchová vrstva vody je taková olejovatě hlaďoučká.. Ale o to větší paráda je, když takhle několik lodí vedle sebe tuhle hlaďoučkou hladinu řeže špicema svejch lodí. A vrchol tý parády přichází za zatáčkou u trubkovýho mostu pod kempem, kde zase vjíždíme do mlhy. Ten přechod není tak ostrej jako ráno autem, ale postupně se nad hladinou válí obláčky páry a teď to toho pomalu vsouváme kajaky a postavy.. No paráda jako svině, romantika.. Romantika to přestává bejt o pár set metrů dál, protože mlha houstne natolik, že vidíme před sebe tak by woko ať nežeru na 20 m. Dálniční most ze zatáčky, kde jsme byli předevčírem, není vidět ani náhodou, jeho obrys nachází jako první o pár záběrů vpředu jedoucí Kofy asi 100 m před ním.. Jedeme v popředí několik kajaků a za náma skupinka Pyškot s deblem a později nám říkaj, že v jednu chvíly jsme byli tak na hranici viditelnosti. Za mostem údolí zabočuje a otvírá se, břeh vpravo není tak zalesněnej, a směr toku se otáčí víc na směr vánku takže se v těhle místech mlha zase trhá. Tu nekonečnou mírnou širokou zatáčku až k vraňanskýmu jezu si tak můžeme krásně vychutnat. Nad jezem symbolicky máváme směrem k Tonymu domu, Kofy vidí vůbec poprvé elektrárnu a zasypanou vorovku. Přijíždíme k jezu v nejvyšší čas. Mám tam totiž vody jako prase.. Tesing moc nepomohl, jestli to i prosakuje, nevim, je to shit a k tomu 25 kilovej nebo kolika kilovej. Paty a prdel už tahám ve vodě, takže žádný teplo.. Ještě že jsem si přes dlouhý neoprenky dal ještě krátký.. Na přenášecím místě na kose rozdělovací zdi koryta řeky od hořínskýho kanálu jsme asi za necelou půlhdinu. Nigdo tu na nás tentokrát nečeká. Žádný lidi ale znamená žádný chlebíčky, žádný čajíčky, žádný rumíčky, jak tomu bejvalo v minulejch letech. Loni nám Peškovi a Vaňkovi připravili občerstvení hraničící s hostinou. Letos přišli na řadu jen vlastní termosky, jedna tatranka a trusácký keci :-). Chvilku jsme se teda zdrželi, proběhlo klasický focení a hurá na vodu.. Teda hurá.. Nikomu se moc nechce, protože dole v řece je fakt málo vody.. Přes jez neteče skoro nic, jen přes pravý jezový pole přepadá několik litrů za sekundu. Všechno teče přes elektrárnu. Tam, kde se loni pod jezem dělaly vlnky, který opláchly i palubu, letos je vracák, protože dělící ostrůvek je obtékanej jen z jedný strany. Prostě fakt sucho.. Od elektrárny teče nějakej proud, asi největší, jakej si za dnešní cestu můžeme vychutnat. Pokračujeme směrem k Lužci, v protisměru přijíždí věc pro mě už k smíchu. Nějakej rybář trochu jako ten lepší si to proti nám drandí na motorovým, ano motorovým, člunu. Plechový dno, novotou smrdící design a navěšený pruty. No ty vole, ty zbohatlíci už nevědí, co by... Trochu ujíždíme s Váďuvou a Kofym ostatním. Láďa si chtěl zahřát ruce od tý přestávky, já jsem tak nějak chvilku jel a Kofy má celou cestu potřebu trochu brzdit, protože ten novej sjezďák je těžkej asi jako Sokolova slalomka, krásně hladkej a je dělanej na Jindrovejch 90 nebo kolik kilo. Takže Kofy se svejma 65 kilama sviští po hladině krásně lehoulince.V Lužci proto s Láďou míjíme převozníka, skupina za náma prohodí pár slov, aniž bychom my v předu slyšeli, o co jde. Jsme zhruba za půlkou cesty, máme docela dobrej čas, takže trochu zvolňujem. Navíc přichází další edmotivující úsek, kdy se na obzoru objeví další trubkovej most, kterej je vidět ze strašný dálky, takže to působí jako snad nekonečná nudná rovina. Závěr využívám k malýmu úniku za účelem snížení hladiny vody tam, kde je mi to nepříjemné. Jo jo,houbičkuju. Kluci po přiblížení se mě ptají, jestli honim nebo co, protože mě viděj jen zezadu. Máchnu houbičkou do vzduchu, aby voda vylítla nahoru a zakřičím: „Stříkám“, abych je potěšil kladnou odpovědí na jejich narážku. Pádlujem pádlujem, jedem docela dlouhou dobu všichni vedle sebe na celou šířku řeky, což je parádní.. 6 lodí vedle sebe řeže hlaďoučkou hladinu řeky. Na březích je tu hodně znát, že je podstav.. Dobrejch 30 - 40 čísel. Vjíždíme do posledního lesa.. Posledního protože trvá až do Mělníka. Řeka se tu snad nekonečně dlouho stáčí doleva, aby dorovnala směr k soutoku. Vlevo mezi stromama je tak z dálky vidět věž mělnickýho zámku, skoro jako by ani nebyl na pravým břehu Labe. Ještě poslední rovinka k soutoku, minimální proud se ještě zpomaluje. Člověk má podvědomou tendenci zrychlit, když se už blíží k cíli, ale ono sil už není tolik, voda zpomaluje a vlastně ani zrychlovat nechce, dyť neni kam spěchat. I tak ale s Kofym maličko poujíždíme zbytku, z dálky slyším zezadu nějaký komentáře.. Dokonce snad pokus o sázení, kdo že to bude v Labi první. Sázel bych na Kofyho :-). Těsně u špičky u soutoku je nějakej rybář na pramici, takže to nemůžu kejchnout hned na hraně do Labe, musíme si s Kofym počkat o pár metrů dál. Jsme tu kurwa brzo.. Na hodinách na lešením obložený věži je teprve půl a pět. No co no.. Počkáme no. Co můžeme dělat. Vylejzáme teda až přímo pod starým mostem. Se samotným vystupováním kromě deblířů moc nespěcháme, ono v tom kajaku většině lidí asi taková zima neni a nohy v kajaku taky moc nebolej.. Já teda tahám zase paty a prdel ve vodě, takže radši jdu po krátkým kolečku na řece na sluníčku ven. Pyškot je ještě na vodě a zrovna přijíždí David. Přijíždí teda z pro mě zvláštního směru, ale hlavně že je tady :-). Převlíkačka, Kofy si dokonce nezapomněl kalhoty, takže všechno probíhá bez problému. Přijíždí i pan Sokol, takže se můžem dát do vázání. Opatrně navážeme, opatrně dojedeme po nově udělaný silnici bez průjezdu jedinou vesnicí až do Nový Vsi.. Jako ta silnice fakt pecka.. Super. Na loděnici proběhne všechno nechutně rychle, takže když si uvědomím, že v batohu mám na ochutnání domácí uzenou makrelu a klobásu, tak už to nemá cenu vytahovat, protože už jsou někteří fuč a zbytek na odjezdu. Jejich škoda no.. Ale dobré to letos jinak bylo, nakonec byla slušná účast 7 lidí / 6 lodí (loni 5/4, předloni 7/6). Ale hlavně to počasí vyšlo geniálně.. Vsuvka s mlhou nebyla na překážku, naopak jen podbarvila celkovej zážitek. Nedostatkem byla snad akorát ta nízká voda, ale s tim se dá howno dělat. A za děravej kajak si můžu tak nějak sám, takže to nemůžu brát v potaz při hodnocení akce jako takový. No každopádně na další ročník se těším a kdo by chtěl, může se přidat... Snad jen bychom nemuseli vyrážet tak brzy, leda že bychom měli v budoucnu fakt podstoupit to, co říkal Jožka jako možnost a sice že bychom pokračovali z Mělníka ještě proti proudu Labe do Neratovic a tam si dali spicha s Benátskejma, který tam jezděj tak nějak taky. Dost megalomanská vize, je to daleko, proti proudu, jeden jez je tam.. Já bych na to sral, ale to se uvidí za rok. Pro tento rok je po všem, takže v loděnice po sundání zahrádky usedám zpět do auta a frčim v závěsu za panem Sokolem ke křižovatce a pak dál domů, do Dolínku, do prdele to je konec :-)..

Gory