Vyráželi jsme až v sobotu, protože Vláďovi ani Jindrovi se pátky moc nehodí a se svými auty si
to můžou dovolit. Vyjeli jsme v˙půl sedmé ráno. Teda měli jsme, jenže Pavel lehce zahnípl. Zpož-
dění bylo "pouhých" dvacet minut. Cestou jsme se zdrželi jen u benzínky, kde se tankovalo a
Jindra se hodlal jít vysrat. U pumpy bylo WC zavřené a tak musel vytasit tři koruny a potřebu
vykonat v˙McDonaldu (což je asi tak jediná rozumná věc, která se tam dá dělat). Zřejmě se mu
tam líbilo, protože své slastné chvíle protáhl na nějakých dvacet minut. No co, přinejhorším nestih-
nem start. Celou zimu jsem se těšil, že konečně uvidím na Stvořidlech pořádnou vodu, ale příroda
zacvičila s˙vodním stavem stejným způsobem jako před týdnem v˙Děčíně. A navíc voda očividně
pořád klesala. Ještě že máme na svých kajacích samolepky "Jezdím jen v˙terénu". To zas bude děr!
Trať byla lehká, ale vyhnout se těm kamenům... Protivody byly skoro bez vracáku, ale zato se
šutrama, přesazy nebylo kam postavit. Jízda byla naštěstí kratší, než na první pohled vypadala. Po
dojezdu jsme si vyvalili těla na slunko a relaxovali. Kluci si šli ještě zatrénovat a pak nás čekal už
jenom večerní kulturní program. Trénovaní jedinci museli do Ledče jet autem, normálním lidem těch
pět kilometrů pěšky nevadilo. Ani zpátky. V neděli se počasí pokazilo přesně podle předpovědi,
okolo poledne začalo být chčivo. Voda v řece klesla ještě o něco víc a optimisté tvrdili, že tohle je
poslední stav, kdy se dají ještě jet závody. Pesimisté naproti tomu prohlašovali, že takový stav tu byl
naposledy minulý týden. Místopřísežně prohlašuji, že nedělní závod byl největší motokros, jaký za tu
dobu, co jezdím (a to je od roku 1986), pamatuji. Například už v bráně číslo šest (protivoda) byl
pod vodou ukryt balvan, který zastavil každého, kdo měl přes 45 kg a kdo se mu zkušeně nevyhnul
(jako třeba JÁ). Hanku Peškovou to konsternovalo tak, že se z něj chtěla dostat jen za pomoci rukou.
Bohužel, zrovna ve chvíli, kdy pustila pádlo se odněkud (nejspíš z˙mimoprostoru) přivalila vlnka, která
ji nadzvedla a elegantně ji postrčila zpět skrz bránu. Pro neznalé podotýkám, že tato situace se oceňuje
50 trestnými vteřinami. Docela nás to pobavilo. Jí taky. Při svojí druhé jízdě jsem psychicky nevydržel
a v˙momentě, kdy se ozvalo od pádla zapraskání jsem přerušil závod a jal se prohlížet list. Nevím, kde
bych teď vzal peníze na nové pádlo. Nejspíš bych musel přepadat vlaky. V sobotu večer při večeři
jsem se vsadil já, Jindra a Lukáš kdo koho zajede. V˙sázce byly basy piva. V˙duchu jsem se smiřoval
s˙tím, že vyjdu naprázdno, protože tady čím těžší člověk, tím mizivější šance. Počítal jsem tak, že basu
vyhranou nad cca 95 kg vážícím Jindrou jenom přesunu k˙Lukášovi, který má asi o 30 kg méně (já
sám mám takových nějakých 82 kg). Štěstěna mne ovšem políbila měrou vrchovatou. Lukáš se totiž
v˙samotném závěru zvrhl a než se stačil přemístit zpět do původní polohy, uplynulo pár pro mne tak
cenných vteřin a já jsem se mohl začít radovat z˙nečekané výhry. To bylo asi tak jediné co mne zahřálo
(možná ještě kromě jediného šťouchu během čtyř jízd), protože "díky" podmínkám závodu bylo sníženo
jeho bodové ohodnocení z˙původní BHZ 6 na 5. Ostatní na tom byli o něco lépe, Petr Felix v˙neděli
zajel Jindru (snad poprvé v˙životě) a měl z˙toho druhé Vánoce, Pavel skončil vinou horší soboty těsně
pod stupni vítězů, Petra byla třetí dorostenka mladší (stejně se to nevyhlašovalo). Jediný hmatatelný
úspěch tak zaznamenali Vláďa s˙Martinem Klierem na deblkanoi, kteří byli třetí. Kdybych chtěl být
jízlivec, tak bych poznamenal, že to bylo proto, že do té doby vedoucí posádka (kluci z˙Bohemky) při
rozjíždění před poslední jízdou zlomila pádlo a tudíž nestihla start. Jenže já jízlivec nejsem a proto o tom
mlčím. Po závodě jsme vyklidili chatky, před
třetí šli všichni trénovat s˙vyjímkou Jindry, kterého od rána
trápily žaludeční potíže (že by Regent z˙Malého
koníčka?), Lukáše, kterému taky nebylo dobře (to
má z˙toho, že chodí brzo spát a po ránu pije džus na
lačný žaludek) a mne. Poslechl jsem si CD Nohavica
+ Kapela u Vládi v˙autě, oni mezitím dojezdili, v˙poměrně
hustém dešti se navázaly lodě a tradá domů. Tak zase
možná za rok. Při vyhlašování bylo slíbeno, že pro příští
rok bude kvůli vodě snaha přesunout závod z tradičního
druhého dubnového víkendu na dřívější termín. Uvidíme.