11/1999 24.-25.4.1999
1.NKZ Trutnov
Řeka Úpa v Trutnově-Poříčí slalomy NKZ
Sobota 24.4.1999 slalomy Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1. K1m 8 Pavel Prell 222,96 2 62 5 8,25 25 Vladislav Ptašnik 231,41 0 23 15 16,70 44 Petr Gorecký 240,15 4 4 26 25,44 50 Lukáš Kovárník 247,13 2 1 29 32,42 85 Milan Johanides 271,25 8 0 50 56,54 88 Jindřich Novák 272,91 2 0 51 58,20 132 Martin Slouka 326,70 6 0 77 111,99 149 David Kysela 366,78 18 0 87 152,07 155 Ladislav Voves 388,25 62 0 91 173,54 C1 11 Martin Najman 249,37 4 68 13 17,83 62 Milan Faltus 314,62 2 0 74 83,08 Neděle 25.4.1999 slalomy Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1. C2 21 Milan Faltus Petr Panenka 318,83 8 18 49 52,90 35 Vl. Ptašnik Martin Klier 362,15 72 2 81 96,22 K1ž 40 Petra Holková 378,36 22 0 63 132,20
Stejně jako loni se první NKZ jel v Trutnově. Na rozdíl od předchozích dvou
slalomových závodů
bylo již předem avizováno dostatečné množství vody z pomalu odtávajícího
krkonošského sněhu.
Konečně se dalo jet bez obav o loď a pádlo. U nás zase konečně převládl zdravý
rozum a do
Tutnova se jelo v pátek. Já s Koníkem a Davidem v Jindrově autě (místo ve čtyři se
vyjelo v šest
- běžný provozní problém), Petr, Lukáš a Pavel s Vláďou o hodinu a půl později
(museli holt ještě
trénovat). Po dojezdu jsme skoukli trať (jak já nesnáším přesazené povody!!), dali
si ve stánku
jedno kelímkové, ubytovali se a vyrazili do Jindrou vychvalované restaurace U Truta.
Aby nám
nebylo smutno, přibrali jsme ještě Švehlu von Krumlov a vykročili první metry z
celkových 2500,
které ležely mezi tělocvičnou a výše zmiňovaným restauračním zařízením. Byli
jsme hladoví a
žízniví a tak jsme ji hnali ostrým pochodem. Posledních padesát metrů se chlapci
dokonce rozběhli
s pokřikem "Poslední platí všem pivo!". Nejenže jsem jako neběžec
žádná piva neplatil, my jsme
si ani nic nekoupili. Hospoda byla narvaná k prasknutí, probojovat se ke stolu byla
záležitost
minimálně hodiny. Naše sympatie k Trutovi a v podstatě i k Jindřichovi poklesly pod
bod mrazu.
Jelikož byla narvaná i sousední hospoda, vyrazili jsme zpět. Ještě, že jsou v
Trutnově tak levné
taxíky. V naší tradiční základně v Oku jsme se konečně najedli a setkali s druhou
půlkou naší
výpravy a s Budějičáky. Nepočítám-li Švehlou nechtěně rozmačknutý stojan na
tácky a o dvě
hodiny přetáhnutou večerku budějických (jako třiadvacetiletí smrkáči ji měli od
vedení výpravy
nařízenou na desátou večerní), tak se nekonalo žádné extempore loňských
rozměrů. To si tu
ostatně ještě personál pamatoval. Vlastní závody probíhaly za počasí
oscilujícího mezi sluncem
a bouřkou. Prostě duben. S vyjímkou Pavla a Koníka jsme se závodem nebyl nikdo
spokojen.
Zjistil jsem, že mládnu. Dělal jsem totiž ty samé chyby jako ve dvanácti. Vláďa se
alespoň umístil
na třetím místě mezi veterány kajakáři (dooost chabá náplast) a Milan tamtéž na
singlkanoi. Já s
Jindrou jsme byli rádi alespoň za bod. To jsem ještě netušil, že se ráno objeví
opravené výsledky,
které nám tento zisk upřou. Kluci po závodě odjeli domů a zůstal jsem tu s Milanem
a Vláďou,
které čekaly debly a Petrou. Večer se v jednom podniku v Trutnově promítaly
diapozitivy z loňské
expedice z Vrchlabí do Indie a Nepálu .Vzhledem k tomu, že tam jeli Pragou V3S to
musela být
solidní škola v opravách nákladního vozu. Některé diapozitivy byly fakt pěkný,
hlavně ty z okolí
Anapurny a ze sjezdu Karnali (nebo tak nějak). V místnosti pro 25 lidí bylo našlapáno
asi 60
přihlížejících, takže jsem zkonstatoval, že jeden a půl hodiny právě tak
akorát. V tom samém
lokále měla být i nějaká polooficíální zábava, ale jak už to u takovýchto akcí
chodí, bylo to
úplně mrtvé, tak jsme se rozhodli přesunout se zpět na základnu (=do Oka). Dolů k
hlavní silnici
nás odvážel Miloš na své motorce. Teda kromě mě, protože když jsem viděl jakým
stylem krosí s
mými kolegy, tak jsem si radši popoběhl po svých. Za půl hodiny jsme již debatovali
na základně
a vydrželi jsme tak až do půlnoci, kdy jsme se přesunuli do pelechů. Druhý den jsme
pokračovali
v rozpačitých výsledcích z předešlého dne, Petra jela vcelku dobře, ale některé
slabší chvilky
na trati a 11 šťouchů ji přisoudily až čtyřicáté místo. Vláďa s Martinem
vyrobili v první jízdě
padesátku (Vláďa se jako zadák nedostal do jedné z povod), což zbořilo jakékoliv
jejich naděje.
Situaci tak zachraňovala jedna z nejstarších žijích deblových posádek
Faltus-Panenka, která
pohodovou jízdou dostoupala k druhému postu mezi veterány. Počkali jsme si na
výsledky,
navázali lodě a vyrazili. Cestou jsme si u Horky prohlédli nádherné panorama Krkonoš
se stále
zasněženými hřebeny a v půl čtvrté dorazili na kanál do Veltrus. Šel jsem si
ještě zajezdit, ale po
dvaceti minutách jsem to raději vzdal, protože jsem se tam motal způsobem hrozícím
zlomením
pádla nebo krysou (=opuštěním lodě). Zase jeden zmarněný závod za námi.
Jožka