17/ 1999 15.-16.5.1999
1.ČP Špindlerův Mlýn
Řeka Labe v úseku Studeného kolena slalomy ČP
Sobota 15.5.1999 slalomy-kvalifikace
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
22 Pavel Prell 252,48 4 0 55 31,06
33 Vladislav Ptašnik 276,79 10 0 83 55,37
38 Petr Gorecký 332,06 62 0 95 110,64¨
C1
28 Martin Najman 398,66 110 0 80 163,81
V práci je to na infarkt a
málem se stalo, že jsem se s klukama nedostal na páteční trénink
ve Špindlu, kde se pouští voda jednou do roka, a takové svezení na týhle vodě den
před závodem
dělá hodně. Naštěstí už sedíme v autě a jedeme. Řídí Lukáš, je to pohoda.
Nejedeme Dacií, jak
bylo původně plánováno (zaplať Pánbu), ale zeleným Formanem Goreckých. U tratě
rychle
vyskakujeme, krátká prohlídka a jdeme na to. Na Kukačce nasedáme, jdu bosky, svítí
přece
sluníčko. Voda teda ledová, mám na sobě neopren a přesto každá vlna ledově sevře
tělo a
lapáme po dechu. Lituju kluky, kteří mají jen obyčejné šprickobundy. První jízda
nic moc, voda
si dělá co chce. Druhá a třetí v pořádku, už to jezdí kam chci já. Dám ještě
čtvrtou.
Večer na chalupě Gaždy na Benecku, komfort a teplo. Lukáš se
vžívá do role servismana a
kuchtí pro nás maso. Je moc dobrý, máme se jak v ráji. Kluci jdou okolo desáté
spát, to je
rozumné. Sedíme ještě s Martinem Najmanem ve společenské místnosti a posloucháme
hudební
produkci. Martin chvíli kouká a pak se zaťatými zuby povídá: "Já bych pařil,
až bych brečel".
No nic, dáme ještě dvě pivka a okolo půlnoci jdeme taky spát. V ložnici přetopeno,
horko jak v
pekle, okýnko malé. Ráno opuchlé oči, moc jsem toho nenaspal a unavenej jsem hned po
ránu.
Že bych už byl na to závodění starý? Jedeme na trať, dopoledne budeme fandit
Martinovi, protože
singlíři jedou jako první, nás to čeká až odpoledne. Singlíři vyrážejí na
trať, voda není o nic teplejší
než včera, ještě že jedeme až za tři hodiny. Martin nejede špatně, v jedné
povodě na horní části
trati ale najíždí trochu moc bokem, loď se zvedá, odhazuje tyčku a Martin se ještě
snaží ji pádlem
vrátit tak, aby ho obešla správným směrem a neměl kuli. Rozhodčí mu ji ale
napařili. Smůla.
A jdeme do toho my. Jednotlivé jízdy kluků nevidím, na startu člověk vidí jen 3
brány předchozího
závodníka, pak mizí ze spádem a ohybem řeky. Než se člověk potom dostane z koryta
ven nahoru
k silnici, jsou kluci už většinou pryč. První jízda pomalá a se šťouchy. Petr u
konce startovního pole,
zdá se, že má ještě respekt. Pavel je ale na 13. místě. To vypadá slibně. Rychle
převlek a pak další
jízda. Nějak jsem to špatně spočítal, běžím na start a vidím, že jdu pozdě.
Snad mě ještě pustí. Jo,
jsou v pohodě, ale já ne, sotva zapínám šprajdu, vyrážím z propustku a rovnou na
trať. Druhá jízda
o nic lepší, končím, kde končím. A co Pavel, dělá nějaké menší chyby, tu
šťouch a další, uvidíme.
U výsledků pak zklamání, finále to není. Na kajaku je konkurence a platí se i za
malou chybu.
"Byl jsem zmrzlej a po průjezdu soutěskou se mi špatně pádlovalo". Ten vůl
se mezi jízdama
nepřevlíknul. Nadávám mu, příště že mu budu kontrolovat, kolik
má suchých triček a vůbec aby
už opustil tyhle turistické manýry. No, snad se z toho poučí. První kvalifikáč.
Petr zlepšil druhou
jízdu, celkem spokojenost. Rozhodujeme se, že zůstaneme a podíváme se druhý den na
finále,
taková voda se hned tak nevidí.
Vláďa