38/1999 3.-4.7.1999
14. ročník Křivoklátských slalomů
řeka Berounka, "peřej" u tov.Permon, Roztoky u Křivoklátu slalomy VZ B4
Sobota 26.6.1999 slalomy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
9 Milan Johanides 247,50 0 68 12 32,80
31 Ladislav Voves 271,50 2 40 40 56,80
50 Jaroslav Froněk 311,60 0 21 64 96,90
63 Jan Bendík 353,40 24 8 81 138,70
72 Jakub Šimík 447,40 70 0 92 232,70
75 Michal Firyt 682,30 170 0 96 467,60
C2
7 Milan Faltus Petr Panenka 301,80 14 15 30 20,90
11 Vít Petrka Milan Johanides 329,50 6 11 48 48,60
20Petra Holková Renata Gaždová 463,90 44 2 87 183,00
23 Ladislav Voves Jakub Šimík 548,60 46 0 100 267,70
K1ž
12 Petra Holková 313,20 10 15 43 57,50
C1
6 Milan Johanides 280,90 0 27 17 7,90
22 Milan Faltus 325,20 56 11 61 52,20
Neděle 27.6.1999 slalomy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
9 Milan Johanides 248,90 0 67 12 31,00
28 Ladislav Voves 274,20 8 42 36 56,30
59 Jan Bendík 357,00 14 12 77 139,10
67 Jaroslav Froněk 405,60 60 3 87 187,70
71 Michal Firyt 499,80 16 0 92 281,90
Jakub Šimík nestartoval
C2
2 Milan Faltus Petr Panenka 292,80 6 33 10 11,90
10 Vít Petrka Milan Johanides 332,90 16 10 50 52,00
15Petra Holková Renata Gaždová 449,70 44 5 75 168,80
Ladislav Voves Jakub Šimík nestartovali
K1ž
9 Petra Holková 310,80 10 19 32 56,40
C1
1 Milan Faltus 267,10 0 48 3 0,00
7 Milan Johanides 277,80 2 27 19 10,70
Zhruba po deseti letech jsem se rozhodl, že opět navštívím
závody na Křivoklátě. Každý
rok sem jezdí náš oddíl otestovat nové členy, kteří zde tak absolvují své první
závody. Protože
ve vzdělávání letošních třech nováčků mám prsty i já, byl jsem docela zvědav,
jak si povedou.
Abych tam neseděl jen tak naprázdno, vzal jsem si sebou i singla. Prostě jsem si
naplánoval
takový pohodový víkend.
Jak už to ovšem bývá, skutečnost byla jiná. Po dojezdu na
místo jsem ke svému zděšení
zjistil, že jsem byl naším dobrotivým šéfem (který zde i s nováčky vegetoval už
od středy)
přihlášen i na kajaka. Nepamatuji, že bych byl někdy tak vysoko ve startovní
listině (číslo 8!!)
Vyhlídka, že se stanu vítanou kořistí nadupaných dvanáctiletých žáčků mne
nijak nelákala, ale
co jsem měl dělat. Pádlo i loď jsem si půjčil od Petry. S takhle krátkým pádlem
jsem jezdil
naposledy ve třinácti a rovnou žerď jsem taky už tři roky neměl v ruce. Ale sranda
musí být,
a na Křivoklátě s tím takové problémy zas mít nebudu. V Tróji bych se tímhle
vybavením asi
utopil. Dřív než jsem se vyrovnal s nutností jet dvě kategorie mne odchytil místní
osiřelý deblíř
Víťa Peterka a zeptal se mně, jestli bych s ním nejel debla. V tu chvíli už mi bylo
všechno jedno.
S klidným víkendem jsem se rozloučil a kývl jsem. Počty byly jednoduché. Tři
kategorie - šest
jízd každý den. Na Křivoklátě voda moc neteče a co neoddřete, to nemáte. Počasí
bylo pro
sportovní výkony ideální. Na obloze ani mráček a teplotu odhaduji na 32 - 34
stupňů. Vítr
žádný. Ještě, že ta voda je mokrá. Zbývalo už jen vybrat debla. Do posledního
kola konkursu
prošly dva kusy. Mobero (stáří tak deset let) a nějaká amerika (stáří neurčité,
ale určitě starší
než předchozí kus). Vyhrála starší loď, neboť měla kleky pro kolena. Vzadu byl
sice jeden
utržený, ale mne už nemohlo rozházet nic. Šprajda byla jen proti dešti, protože ta
loď měla
na dnešní dobu velice zvláštní límec.
Tak do závodu! Na kajaku žádné problémy nebyly. Jenom popadnout
dech v cíli... Mladí
zajeli docela dobře. Na body dosáhne ale asi jenom Benza. Je vidět, že zkoušel jezdit
už loni.
Na deblu se mi drala voda dovnitř límcem pokaždé, když jsme trochu zatopili zadek. Do
cíle
v obou jízdách dojíždíme se špicí pod úrovní hladiny. Při singlu už pomalu
začínám tuhnout
jako sádrový trpaslík, ale celkem to ujde. Holky se na deblu překonávaly a vyjely si
nějaké
body. Škoda, že vždycky ve chvíli, kdy jedna konečně zabrala, tak ta druhá pro
změnu zakon-
trovala. Milan skončil na singlu za mnou jen proto, že ve druhé jízdě projel
nevědomky bránu
číslo dvě dřív než bránu číslo jedna (a pak že z toho vedra hrabe jenom mně).
Večerní program vyplnila návštěva Aljašky. Zajímavý podnik
se zajímavým sortimentem.
Milana nadchl nakládaný hermelín do té míry, že plánuje přípravu několika tun
této pochutiny
na naše podzimní závody. Sezení venku ještě šlo, ale uvnitř bylo i o půlnoci jako
v sauně.
Aby mi to zřejmě nebylo líto, nade mnou kondenzovaly na vodovodním potrubí kapičky
vlhkosti a v přesných intervalech způsobovaly dopadem za můj krk lehké šoky. No
alespoň
jsem nehodil umakartové čelo. Vypadal jsem zřejmě dost ztrhaně, protože když v půl
dvanácté opouštěl Víťa lokál, tak se mne opakovaně ptal, jestli opravdu pojedu
zítra závod.
Jinak že by sem vůbec nejezdil. Spát jsem šel v půl jedné. Nechal jsem si v autě
otevřené
okno, s tím, že až mne ranní chlad probudí tak ho zavřu.
Probudilo mne po šesté hodině sluníčko. Po ranní kose ani
stopy a i přesto, že jsem spal
v kraťasech a měl nejtenčí spacík, který byl kdy vyroben jsem byl zpocený jako
myš. Další
parný den začal. Závod se odehrával ve stejných kolejích jako včera. Kdyby
nakopírovali
včerejší výsledky, tak by to skoro nikdo nepoznal. Z mladejch zabodoval opět Benza (a
má
třetí výkonnostní třídu), Michal ne, ale stáhnul rozdíl mezi ním a posledním
bodovaným místem
ze čtyř minut na dvacet vteřin a Jakub nejel. Nerozdejchal včerejší vedro a ráno
blil jako
amina. Na singlu jsem byl o místo horší (Milan se od včerejška už naučil čísla),
na deblu o
místo lepší (někdo odjel). Voda byla o celé čtyři centimetry výš. Jenom jsme se
nemohli
shodnout na příčině. Polovina lidí tvrdila, že někde upouštějí přehradu,
třetina tvrdila, že se
od včerejška jenom víc zaneslo dno a zbytek byl přesvědčen, že nám z toho parna
už pěkně
přeskakuje a máme z něj vidiny a slyšiny.
Závod skončil ve dvě, pak už jsme jenom sbalili diplomy a jeli.
Ještě pár takových závodů
a máme po starostech jak pokrýt stěny v klubovně. Už máme asi půl kilo diplomů,
převážně
ve veteránských kategoriích. Jako třešničku na dortu jsem u Jirky zařídil pro
holky diplom
za vítězství v kategorii C2 ženy. Byly tu v deblech jediná čistě dívčí posádka
a na takové
drobnosti jako, že kvůli své nemohoucnosti jet rovně projely v nedělní první
jízdě cíl pozadu se
historie určitě ptát nebude.
Jožka