Ráno jsme přijeli docela brzy, i když na kajaku závodíme až odpoledne, přijeli jsme podpořit Martina Najmana, zvaného Ukájmana na singlu. Asi jsme to udělali dobře, protože se v sobotní kvalifikaci umístil na 11. místě. Po první jízdě stál před výsledkovou tabulí, kroutil hlavou a nevěřícně se ptal: "Za co, za co to mám? Jel jsem úplně normálně". No, já si myslím, že zadarmo to nebylo, protože trať byla opravdu těžká, technicky velmi náročná a záludná v tom, že nikde na ní nebylo odpočinkové místo, člověk to mohl zkazit kdekoli, i v poslední bráně. Bylo jasné, že i od nás bude trať vyžadovat 100% koncentraci během celé jízdy.

Polední pauzu jsme přečkali ve stínu, celý den panovalo úmorné vedro. Pořád lepší, než kdyby pršelo a foukalo. A jdeme na to. Jede Petr, vidím ho jen na startu a pak mizí v lese branek, kam moje oko (-5 dioptrií) bez brejlí už prostě nedohlédne. Kdysi jsem se smál, že na Lipně na startu nevidím ani první bránu, je poměrně daleko, protože proud je tam rychlý. Ale teď už pořádně nevidím ze startu ani první bránu v Tróji. Znám to ale nazpaměť tak co. Akorát vám nemůžu popsat jízdy kluků. Vyrážím na trať a jedu. Zpočátku trochu rozpačitě a nejistě, vprostřed trati už lépe, konec zase trochu horší. Nejtěžší kombinaci bran 11 a 12 nezajíždím moc dobře, do 12 protivody musím dlouho pádlovat. U tabule zjišťujeme, že kluci jeli ještě hůř, zvlášť u Pavla je to slabé. Vypočítávám, že by se do finále pořád mohl dostat, je nutné zlepšit jízdu o asi 9 vteřin a byl by tam. Takový čas je v jeho možnostech, i když dost na hranici.

Cestou na druhou jízdu mi dojde, že pro finále mi stačí ještě míň než Pavlovi a říkám si, že to soupeřům nedaruju. Vyrážíme na druhou jízdu. Nejdřív Petr, po chvíli já a nakonec Pavel. Horní úsek trati jedu velmi dobře, prostřední taky líp než předtím, dole jsem to ale trochu zmotal a navíc jsem si šťouchnul. To mě bude mrzet, říkám si při čekání na výsledky. Už je nesou. Do houfu se netlačím, počkám si, zdálky na to stejně nevidím. Koukne na mě Fík, koukne na výsledky a povídá:"Jseš tam. Dvacátej". Juj! To mám radost, a opravdu, i s tím šťouchem to vyšlo o 0,3 desetiny vteřiny před Hynkem Pechlátem. Každý chvilku tahá pilku.

Petr zajíždí celkem slušně a získává prvních 7 bodů za 29 místo. Pavlovi druhá jízda nevyšla vůbec, ale vůbec nevyšla, zdá se, že to neunesl hlavou. Končí na 31. místě za 5 bodů, hůře než Petr. Snad zase příště?

V neděli na finále si pospávám, málem jsem přijel pozdě. Pavel Klimuškin se mě pokoušel budit mobilem, ale to už jsem byl v Tróji. Trať téměř identická jako včera, nejtěžší místa zůstávají beze změny. Necítím se dobře, v noci mě trápila rýma a moc jsem se nevyspal. Zase horko a jdeme na to. Po první jízdě jsem na 19. místě, jízda pomalá a navíc dva šťouchy. To je opravdu moc. Ani Martin Ukájman není spokojený. Včera se namlsal, nahlédl dopředu, dnes ale po první jízdě dost vzadu. Snad to zlepší ve druhé, na singlu je to vždycky jako loterie. Já jsem druhou jízdou nezazářil, jel jsem sice trochu rychleji a jen za jednoho šťoucha, ale ne dobře. Stojím na břehu a pozoruju zbytek startovního pole na trati. Jsem prakticky poslední, jen Dan Rubín, který to zkonil ještě víc je za mnou a už to sebelepší druhou jízdou nespraví. Trať projíždí laxně, jaký rozdíl oproti nejlepším, kteří jedou na krev. A co to? Pišvejc na předposlední povodě, trochu málo vyjel, asi se ?zahadí", jak on to umí a nějak tam tu hlavu strčí. A taky že jo, natahuje krk, ale nedosáhne tam a je to kule. No tak jsem osumnáctej, fakt těžká trať. Martin taky nezlepšuje a končí nakonec 20. Zklamanej, ale já říkám, dvacátý v republice není zas tak špatný, ne?