59/1999 2.-3.10.1999
Blovice
řeka Úslava v Blovicích slalomy VZ B4
Sobota 2.10.1999 slalomy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
3 Petr Gorecký 276,10 0 111 4 14,50
23 Robin Hron 321,00 6 46 31 59,40
30 David Kysela 333,10 8 39 40 71,50
56 Jan Bendík 399,40 22 13 75 137,80
58 Michal Firyt 412,20 14 11 77 150,60
61 Jakub Šimík 419,70 12 8 81 158,10
Petr Felix nestartoval
C2
9 Robin Hron David 398,30 20 8 60 86,00
Petra Holková Renata Gaždová zvrhly
K1ž
15 Petra Holková 379,90 8 10 54 76,40
C1
11 Milan Johanides 331,00 0 45 22 46,10
17 Petr Gorecký 335,60 6 30 35 50,70
Pavel Prell nestartoval
Sobota 2.10.1999 slalomy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
4 Petr Gorecký 277,00 0 106 5 16,80
19 Robin Hron 318,00 6 49 25 57,80
27 David Kysela 329,60 6 41 35 69,40
52 Jan Bendík 370,20 6 16 68 110,00
57 Michal Firyt 389,90 10 11 74 129,70
61 Jakub Šimík 402,40 4 7 79 142,20
Petr Felix nestartoval
C2
9 Robin Hron David 392,80 16 9 50 78,20
17Petra Holková Renata Gaždová 506,80 32 1 94 192,20
K1ž
14 Petra Holková 379,00 2 10 52 70,80
C1
15 Petr Gorecký 333,90 0 27 35 50,80
Milan Johanides vzdal
Pavel Prell nestartoval
Neděle 3.10.1999 sjezdy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
Pavel Prell nestartoval
Petr Gorecký nestartoval
C1
Milan Johanides nestartoval
Neděle 3.10.1999 sjezdy
Umístění Jméno Čas+TB Body Poř.v% Ztráta na 1.
K1m
Pavel Prell nestartoval
Petr Gorecký nestartoval
C1
Milan Johanides nestartoval
Dlouhou dobu jsme jezdili rozloučit se
sezónou do Třebechovic. Vloni je na poslední chvíli zrušili, takže jsme chvíli po
poslední chvíli hledali, kam se na tu rozlučku vrtnout. Jelikož se ve stejný víkend
jedou závody v Blovicích, rozhodnutí bylo jednoduché. Moc se nám tam líbilo a letos
už se tenhle problém ani nijak zvlášť neřešil. Prostě jsme už v dubnu věděli,
že jedeme do Blovic.
Letos ovšem byl předodjezdový čas dost dramatický. Týden předtím jsme se dohodli
na složení výpravy a dopravních prostředcích. Ve středu si ovšem známý pyroman
Pavel přivodil dost nepříjemné zranění a musel s popáleným obličejem do
špitálu. Takže jsme najednou měli na devět lidí jen jedno auto. A hlavní problém
byl lodě. Kromě našich na závodění jsme měli vézt ještě pět dalších pro
Vlašáka na opravu. Ve čtvrtek jsme se jali shánět auto. Já ho měl rozbité (po srpnové výměně hlavy mi odešel motor definitivně), Robinovi
nefunguje (auto), žlutý Pedál Frflixtova dědečka byl v opravě, Goreckých auto
potřebovali, škodovka rodičů Martina Najmana také nebyla k mání. Nevyšla ani
možnost přifařit se ke Gaždům. Nakonec jsem si sedl a začal na papíře kombinovat.
Vyšlo mi z toho, že stačí vzít kajaky mladým a debla a zbytek se vystřídá na
lodích, které vezeme na opravu. V pátek ráno padla i poslední možnost auta, takže
jsem zjistil vlak do Blovic a napsal vzkaz pro Davida, co má dělat a jak se věci mají
a dal ho na loděnici. Za posledních dvacetčtyři hodin jsem protelefonoval víc než
předtím za rok. V půl čtvrté jsme měli spicha na nádraží. Jelo se jen ve třech,
protože Frflixt je línej jako vandrák a odmítl jet vlakem. Spojení jsme měli
nádherné. Přestup v Praze stačil přesně na přesun z Masaryčky na Hlavák a nabití
našich zásobníků lahváči. V Plzni vyšly na přestup místo osmi minut jen minuty
tři. Akorát na přeběhnutí. Za třičtvrtě hodiny jsme už byli v Blovicích.
Přihlásili jsme se na loděnici, Libor Polívka nás odvezl zpátky k nádraží, kde
jsme v nějaké budově měli ubytování. A pak hurá na Čabardu. Sestava byla stejná
jako loni, zábava taky. David přijel až v půl desáté. Nejdřív se ještě stavěli
u Pavla ve špitále ve Slaném, pak vařili. Jeli pět hodin.
Ráno jsem vstal v sedm, sebral časomíru, kterou jsme vezli na půjčení a šel ji
nainstalovat. Za deset minut jsem byl na startu hotov, akorát jsem odpojil reproduktor,
aby zbytečně nerušil odpípáváním intervalů. Pak jsem instaloval časomíru i v
cíli. Asi pět minut před startem na mne začali ze druhého břehu mávat a vypravili
taxikářskou pramici, aby mne přepravili na start. Prý připojili reproduktor a hodiny
se zastavily. Chvíli jsem zkoušel časomíru nějak rozběhnout, ale déle než na
několik vteřin se mi to nepovedlo. Startovat se teda bude podle stopek a per huba
(orálně). Ještě jsem teda sladil časomíru v cíli podle stopek a mohlo se začít.
Kajakářů bylo docela dost, i s dohláškama přes osmdesát. Jelikož jsem zde za
singlíře, měl jsem hafo času a tak jsem se flákal a lenošil. Počasí se vybralo a
bylo příjemně. Jel jsem na Koníkově singlu. Paráda. Pyrog jezdí skoro sám. Kdybych
se mu do toho nepletl, mohlo to jet ještě rychleji. První závod trval až do jedné.
Gorec byl třetí celkově a první v dorostu, Robin s Davidem něco přes dvacet.
Mlaďoši byli až překvapivě vyrovnaní a měli by urvat body (dle mého odhadu). Já
jsem byl na singlu jedenáctý a Gorec kousek za mnou, kluci na deblu osmí, holky v
první jízdě vyduply (a já to neviděl!). Po krátké přestávce a přetažení pár
branek se jel druhý závod. Kajakáři probíhali ve stejném duchu jako první závod,
debly taky (akorát holky dojely). Zajímavostí byly hlášené průběžné výsledky
deblů dorostu staršího. První Gažda-Měšťan, druzí Gaždová-Holková. Málokdy se
stane, že otec a dcera startují společně v dorostu. O nejakčnější moment jsem se
samozřejmě postaral já (kdo jiný). Najel jsem na šupnu, sáhl jsem si na přes ruku,
abych se o kraj šoupačky natočil k protivodě, která byla hned pod šupnou. Bohužel
jsem se natočil přiliš brzy. V půlce šupny byl kraj přesazený na výšku a špička
se mi dostala až za to přesazení. Fungovalo to asi jako když rozjetý vygón vjede na
výhybku. Vyletěl jsem ze šupny na suchý jez. Setrvačnost fungovala dokonale a já
jsem se ještě ve vzduchu začal obracet. Ještě že šupna leží přímo na jezu. I
tak jsem dopadl na hlavu a na loket a loď na mne. Na hlavě jsem měl helmu a stejně tam
by nebylo co zkazit. Loket jí koupil z první. Každopádně jsem byl jediný, kdo
udělal eskymáka na suchém betomu a kdo najel do pětky zprava. Jízdu jsem nějak dojel
a od Plzeňáků sehnal lékárnu a Renata Gaždová si zahrála na doktorku. Na lokti
jsem měl rozseklou kůži (jeden štýšek by se tam vešel ) a měl jsem ho lehce
naražený. Ale kromě párdenního zmenšení hybnosti to nebude mít následky. A za to
pobavení břehů to stálo. Když jsem se totiž po té prdě probíral a ležel na
suchém jezu vedle lodě, tak ze břehu zazníval hurónský smích. Škoda, že jsem tam
neměl nikoho s kloboukem, aby vybíral. V průběhu posledních jízd ještě navíc
vysedla časomíra i v cíli (po sedmi hodinách, padesáti minutách a dvaceti třech
vteřinách od začátku závodu), takže fiasko s elektronikou bylo dokonalé. Po
skončení závodů si Jakuba odvezli rodiče pryč a Petra se tady rozhodla zůstat. Tím
pádem se u Davida v autě uvolnily dvě místa. Toho využili Gorec s Robinem a jeli
domů. Jelikož mi bylo jasné, že s tím loktem to na závod nevypadá, odvezli rovnou
všechny lodě. Nás už večer čekal jenom kulturní program, který jako by z oka
vypadl tomu včerejšímu a předtím ještě vyhlášení výsledků na Blovickém
náměstí. Byl jsem za Gorečáka převzít cenu (letos ho zaskakuju už poněkolikáté)
za vítězství v dorostu, v celkovém pořadí byl nakonec čtvrtý, o vteřinu ho trhnul
Pivson. V hospodě jsme si dohodli jiný způsob odjezdu. Místo s Gaždovými pojedeme s
Lípákama, ti jedou přes Veltrusy.
Ráno se jely sjezdy. Počasí se otočilo naruby a bylo jak v říjnu. Chcalo a chcalo.
Sjezdy se nakonec nejely z Vlčic jako loni, ale startovalo se u loděnice, vyrazilo se
proti proudu, u mostu na kraji Blovic byla otočka, jelo se dolů a cíl byl asi kilometr
pod cílem slalomu. Trvalo to celé asi 11 - 12 minut. Teda jak komu. Po prvním sjezdu
byla hodinu přestávka, kterou jsem využil na oběd. V půl dvanácté startoval druhý
závod a v po vyhlášení výsledků sjezdů jsme v půl druhé vyrazili. Za dvě a půl
hodiny vyskakujeme z Avie na křižovatce ve Veltrusích. Petra šla rovnou domů, já
jsem si vyzvedl z loděnice kolo a svištěl taky. Šlapal jsem k domovu a skrz únavu
jsem cítil lehký smutek; další sezóna se odebrala do věčných lovišť.
Jožka
P.S. Renato, máš černou tečku! Nejenomže jsme nazakalili, jaks slibovala, ale ani jsi mi nevrátila slibovaného Stopařova průvodce po Galaxii.