Tak zase píšu něco o něčem, kde vrchní zpravodaj Jožka nebyl. Tentokrát pro jeho rozhodnutí nejet byl fakt, že je to daleko, na singlu eště žádnou NKZ nejel, takže by 2VT stejně nebyla a na kajaku už jí má právě z předchozích NKZ vyjetou. Já měl letošní kvalifikáče po nemoci v Trutnově (1 bod), nic moc umístění na Kamenici (14 bodů) a po eskimáku u nás (1 bod) rozjetý tak, že abych si ty začarovaný poháry vyjel, musel bych asi mezi dvojkama vyhrát a možná ani to by nestačilo, i když to bylo dost nereálné. Pavel měl už poháry stejně vyjetý po prvních třech NKZ a po posledním závodu ČP jako 5. dvojka na NKZ žebříčku, přesto jel do Žimrovic si zazávodit, hlavně na singlu, ale kajak si vzal taky. Kajmič má hotovou 1 výkonostní třídu jako 14 loď v republice. Vláďa Ptašník se na to taky vykašlal. Navíc Robin den před odjezdem chytil sra... no střevní potíže, tak radši zůstal doma (přesněji na záchodě). Kovy na tom byl jen o maličko líp než já s asi 30 bodama (nevim přesně), takže by musel taky zazářit. Láďula už měl boda odněkud z Trutnova či co(z Veltrus pozn. Jožka), takže mu šlo o 2 VT (kterou by si z veřejňáků nevyjel ani náhodou)(ale jo, pozn. Jožka)no a zbytek výpravy bylo to zrno co jezdí skoro všude a to David, Felix a Petra. Málem bych zapomněl na Milana Faltuse, kterej si sem jen tak "zajel zazávodit rovnou z práce". Kvůli odjezdu jsem si musel vzít volno z práce. Měl jsem zrovna odpolední a začátek odjezdu byl plánovanej asi na 14 hodin, kdy mi začínala směna. Ještě den před odjezdem jsem se bál, že mě mistrová nepustí, ale nakonec i přes plnou hubu keců a výmluv svolila. Tak jsem zajel nejdřív pro auto k Lukášovi do práce, s Pavlem a Davidem jsme navázali a jeli zpět pro Kovyho. Pavel měl s sebou burčák, kterej okoloval celé auto (včetně řidiče - co, musí bejt veselej ne?). Byl moc dobrej, akorát ho bylo málo vzhledem k tomu že došel už při výjezdu od Prahy. Jeli jsme po dálnici přes Brno, takže nuda. Na místo jsme dorazili někdy devátý a po jídle a pár pivech v hospě jsme šli na kutě do vojenského stanu co tu funguje jako bufet. Ráno jsem si všiml, že trať je docela přestavěná, navíc teklo víc vody. Určitě to předělali k lepšímu, zvedl se proud, lepší vracáky, ale můj názor na věc, že Trutnov nebo Žimrovice a další prostě nejsou voda na závody, kde se vyjíždí postup do ČP, kterej se jezdí ve Špindlu, Lipně, Trnávce... Pavel i Milan si odjeli singly, Pavel ve výsledku, kterej kdyby jel ještě jeden závod NKZ s takovým výsledkem (podobně jel i u nás), tak by měl poháry i na xindlu. Po dojetí Pavla jsme my kajakáři jeli po proudu až do města. Nic moc, normálka co jsme čekali, ale ve městě, kde je regulace jsou takový skvělý hupy, za kterejma se dělá úplně ideální vlna na serfování. Když říkám ideální tak to znamená pro slalomku, že když chcete, zapíchnete se do vlny, když ne tak přejíždíte po vrchu a pořád to při troše šikovnosti drží ve vlně. Dole už potom jsou asi dva válce, do kterýho jsem radši bokem nenajel a navíc jsem se netrefil do vracáku těsně pod ním. Pavel kterej pro nás mezitím přijel mě viděl ze břehu jak při pokusu najet do toho vracáku bourám břehy. No, důstojný rozježdění, jen abych nebyl moc unavenej z tý studený vody. Pak přišel vlastní závod K1M. Startoval jsem těsně za Pohúdkem, kterej to na startu docela odpálil. Tak jsem to napral taky. Jel jsem dobře, všechny nájezdy se mi povedly jak jsem chtěl až na dva dotyky. Při nájezdu do levé protivodné branky číslo 11 jsem si chtěl podstrčit pádlo pod pravou tyčkou (bráno po proudu), ale škrtnul jsem prstama levé ruky. Navíc docela prudce, takže mě to pěkně bolelo až do cíle. To mě trochu rozhodilo a protože zrovna kombinace 11, 12, 13 byla řekl bych klíčová, dopustil jsem se další chyby na 12 kde jsem si při otáčení do další brány moc najel doprava a zády škrtnul od pravou tyčku. Poslední protivodku jsem vyfrknul jako hovado a předchozí vlásenka byla prej taky povedená. Po první jízdě jsem na tom nebyl zrovna nejlíp, dokonce byl nade mnou i Láďula, kterej z toho byl dost vysranej a myslel si že je tak dobrej, že už mi to prostě dává. No, jen ať, ale druhá jízda byla důkazem, že si bude muset počkat. Přece jenom jsem se trochu zpomalil (ze 109 na 110), ale podařilo se mi to vyčistit a to znamenalo nakonec 13. místo, nejlepší výsledek z oddílu (Pavel byl po singlu asi dost unavenej, přece jen šlo mu v kajaku o ho...) a 9 dvojka což znamená 35 bodů který jsou mi ale na nic, navíc vzhledem k slabší konkurenci tenhle výsledek není nic zázračnýho. Pohúdek zmrvil první jízdu, kdy se vracel na vlásenku takže urval jeden bod. Voves urval dokonce 5 bodů takže má dvojku vyjetou. Felix s Davidem zajeli svůj standard, když Felix pobavil publikum eskimákem. Jak je vidět i takové ostřílené kanálníky (a dřeváky) jako je Felix dokáže žimrovická trať překvapit svou záludností (kterou normální lidi nevnímaj). Poté se jel raftařský závod o prase, které už celý den žíznilo v kleci vedle silnice. Pavel s Milanem, Járinem Božským a Šímou byli o malinko snad desetinu pomalejší než vítězný RK Troja. Přestože bylo jasný, že by se na nás u hostiny taky dostalo, jeli jsme my (Kovy, Pavel, David, Já) a Voves (Voves, Felix) domu. Cestou jsme se zastavili na véče v Velkém Meziříčí, kde se stavujeme každej rok. David si tu dal vzhledem k žaludečním potížím jen suchou rejži, čimž vzbudil pozornost přísedícího páru mastňáků. Domu jsme přijeli někdy v noci, tak honem na kutě a zejtra mě čeká první zápas v sezóně (2. kralupská amatérská hokejbalová liga).