Další slalomová sezóna nám začíná! Jak jinak než v Děčíně... I když tohle byl asi po všech stránkách nejslabší Děčín co pamatuji. Počasí bylo sice vynikající a po týdnu, kdy nám rosničkáři slibovali jaro přišlo dost náhle, ale to bylo asi vše. Vody bylo málo, lidí taky a v mé rubrice "společenské příjemnosti" se skví velká nula. Sice jsem se potkal zase po několika měsícíh se spoustou lidí, ale vzhledem k tomu, že jsem ráno přijel, odpoledne odjel, tak prd... .Jeli jsme jen ve třech plus Pavel Ryčl coby pozorovatel a Froněk jako trenér, řidič, velitel a bůhvíco ještě. Zbytek buď marodí a nebo je ve Francii.
Začalo to už ráno, když Froněk dojel na kanál za minutu sedm s tím, že Ondra nepřišel. Bylo mi jasné, že když jsem mu vzkazoval přes sestru aby byl u něj před sedmou, tak tam dorazí v 6:59:59,99. Taky že ano. Sotva jsme navázali lodě, ozval se mobil a dozvěděli jsme se, že čeká před domem. Dojeli jsme si pro něj a pak už frčeli na sever. Na místě jsme byli za hodinu a šli se mrcknout na trať. Voda nic moc, takže použiji prozíravě přibalené plastové pádlo, to když zničím, tak to přežiju. Trať taková normální Děčínská, tzn. start, pět bran, sto metrů sprint, zbytek a další sprint. Vody opravdu moc nebylo, ukázal nám to Láďa, za jednou protivodou škrtnul o šutr a zahučel za pádlem. Já jsem zrovna tu chvíli vypnul foťák!!! Zvednul, frčel dál a nechal mě ať nadávám na břehu na svoji šetrnost. Škoda, mohlo být zajímavé foto. Mezitím
se konečně sluníčko probojovalo mlhou a dokazovalo nám, že se těch čtrnáct dnů, co ho ukrývaly mraky neflákalo. Začalo být docela příjemně teplo. Já jsem se vyptal na poštu a nechal se na ní dopravit. Dnes je totiž poslední možný termín pro zaplacení splátky na povinné ručení. V blázinci vyvolaném stěhováním jsem dlouho doma nemohl najít složenku a když vyplula na denní světlo, tak jsem jí buď neměl u sebe, nebo jsem neměl peníze a nebo čas. Zaplatit jsem jí chtěl až v pátek, ale málem jsem si v Kralupech zlomil ruku o zamčené dveře pošty, protože zrovna ten den měli nějaký sanitární den a zavřeli už ve čtyři. Kvůli tomu jsem to musel platit takhle krkolomně.
Za chvíli došla řada i na mne a já vyrazil na trať. Trága. Úplně jsem odvykl přírodní vodě, buď jsem chtěl zabrat a šutry mi chytily pádlo a rozhodily mne, anebo jsem chtěl zabidlovat, šutry dělaly jako že nic a uhnuly a já jsem opět bojoval o stabilitu. V závěrečněm přesazu jsem dokonce bouchnul zadkem a díky tomu podjel poslední protivodu. No nic, jsem tu na výletě, takže počkat na toho za mnou :-) a hurá do cíle. Druhá jízda už byla lepší (časem a šťouchy celkem o 50 vteřin, klasika), takže mohu obědvat spokojeně. Druhý závod startoval v jednu. Láďa konečně odjel jednu jízdu (tu druhou) tak, aby se na to dalo aspoň trochu koukat (pravda, po menším kázání). Já jsem vyrazil s tím, že mě nemůže už nic překvapit a málem jsem utrhl první protivodu. Když jsem dojel do cíle, tak mi mile sdělili, že jim nešla časomíra a že musím znovu. Hmm, nic moc. Dojely singly a na opakovanou jízdu vyrazila první (nezměřená) desítka. Při výjezdu ze čtrnáctky jsem vzal za kámen, možná jsem pádlo jednou rukou pustil, nevím, prostě jsem najednou byl na nesprávné straně hladiny. A nepříjemně blízko dna. Odřel jsem si trošku klouby na ruce a zuby mi zachránila paže, která se kdovíjak dostala mezi hubu a šutr. Zvednout jsem stihl ještě před bránou, alespoň něco. No co, ať se lidi trošku pobaví... Vylezl jsem z vody a šel hned na start, potřebujeme brzo vypadnou (Láďa musí být v šest v divadle), takže mi domluvili okamžitý start. Odjel jsem si třetí jízdu během půl hodiny (a pátou za den), narychlo se sbalil a vyrazili jsme domů.
Jožka
Začalo to už ráno, když Froněk dojel na kanál za minutu sedm s tím, že Ondra nepřišel. Bylo mi jasné, že když jsem mu vzkazoval přes sestru aby byl u něj před sedmou, tak tam dorazí v 6:59:59,99. Taky že ano. Sotva jsme navázali lodě, ozval se mobil a dozvěděli jsme se, že čeká před domem. Dojeli jsme si pro něj a pak už frčeli na sever. Na místě jsme byli za hodinu a šli se mrcknout na trať. Voda nic moc, takže použiji prozíravě přibalené plastové pádlo, to když zničím, tak to přežiju. Trať taková normální Děčínská, tzn. start, pět bran, sto metrů sprint, zbytek a další sprint. Vody opravdu moc nebylo, ukázal nám to Láďa, za jednou protivodou škrtnul o šutr a zahučel za pádlem. Já jsem zrovna tu chvíli vypnul foťák!!! Zvednul, frčel dál a nechal mě ať nadávám na břehu na svoji šetrnost. Škoda, mohlo být zajímavé foto. Mezitím
se konečně sluníčko probojovalo mlhou a dokazovalo nám, že se těch čtrnáct dnů, co ho ukrývaly mraky neflákalo. Začalo být docela příjemně teplo. Já jsem se vyptal na poštu a nechal se na ní dopravit. Dnes je totiž poslední možný termín pro zaplacení splátky na povinné ručení. V blázinci vyvolaném stěhováním jsem dlouho doma nemohl najít složenku a když vyplula na denní světlo, tak jsem jí buď neměl u sebe, nebo jsem neměl peníze a nebo čas. Zaplatit jsem jí chtěl až v pátek, ale málem jsem si v Kralupech zlomil ruku o zamčené dveře pošty, protože zrovna ten den měli nějaký sanitární den a zavřeli už ve čtyři. Kvůli tomu jsem to musel platit takhle krkolomně.Za chvíli došla řada i na mne a já vyrazil na trať. Trága. Úplně jsem odvykl přírodní vodě, buď jsem chtěl zabrat a šutry mi chytily pádlo a rozhodily mne, anebo jsem chtěl zabidlovat, šutry dělaly jako že nic a uhnuly a já jsem opět bojoval o stabilitu. V závěrečněm přesazu jsem dokonce bouchnul zadkem a díky tomu podjel poslední protivodu. No nic, jsem tu na výletě, takže počkat na toho za mnou :-) a hurá do cíle. Druhá jízda už byla lepší (časem a šťouchy celkem o 50 vteřin, klasika), takže mohu obědvat spokojeně. Druhý závod startoval v jednu. Láďa konečně odjel jednu jízdu (tu druhou) tak, aby se na to dalo aspoň trochu koukat (pravda, po menším kázání). Já jsem vyrazil s tím, že mě nemůže už nic překvapit a málem jsem utrhl první protivodu. Když jsem dojel do cíle, tak mi mile sdělili, že jim nešla časomíra a že musím znovu. Hmm, nic moc. Dojely singly a na opakovanou jízdu vyrazila první (nezměřená) desítka. Při výjezdu ze čtrnáctky jsem vzal za kámen, možná jsem pádlo jednou rukou pustil, nevím, prostě jsem najednou byl na nesprávné straně hladiny. A nepříjemně blízko dna. Odřel jsem si trošku klouby na ruce a zuby mi zachránila paže, která se kdovíjak dostala mezi hubu a šutr. Zvednout jsem stihl ještě před bránou, alespoň něco. No co, ať se lidi trošku pobaví... Vylezl jsem z vody a šel hned na start, potřebujeme brzo vypadnou (Láďa musí být v šest v divadle), takže mi domluvili okamžitý start. Odjel jsem si třetí jízdu během půl hodiny (a pátou za den), narychlo se sbalil a vyrazili jsme domů.
Jožka