První důležitý závod. Myslel jsem jak ještě nenatrénuju a ono nic. Po návratu z Budějek jsem byl ještě v pondělí na vodě, ale pak už mne chřipka dostihla, musel jsem si vzít dva dny dovolené a potit se v peřinách. Vyhrabal jsem se z nich v pátek a hurá pryč. S Jindrou jsme byli dohodlí na odjezdu v půl sedmé, v půl šesté jsem byl na kanále a dával dohromady věci. Přijel Lukáš s Jindrovým autem, navázali jsme a vzhůru do Kralup pro majitele. Jenže majitel měl ještě nějaké vyřizování doma, takže jsme u něj čekali hodinu. Při odjezdu se odehrál tento dialog mezi mnou a Lukášem:
Já:"Dej Jindrovi i mojí průkazku"
L. (nechápavě):"Jak tvojí průkazku?"
Já:"No, máš jí ještě z Budějek"
L.:"Jak to?"
Já:"Odevzdávali jste čísla, ne?"
L.:"A dostal jsem jí vůbec zpátky?"
Následuje telefonát na bývalého ředitele závodu Bočka, nemá jí.
L:"Hm, tak to asi bude v bundě"
Já:"Fajn, tak se pro ní zastav"
L:"No jo, ale já tu bundu mám ve Frýdlantě..."
A bylo vymalováno... . Nakonec se to nějak zašmoulalo.
Cestou jsme se stavěli u Davida, který čekal u výpadovky na Boleslav na Viktora a v Trutnově jsme byli před desátou, pojedli jsme u Truta a o půlnoci hupky dupky do pelíšků. I tak toho budu mít zítra dost.

Ráno jsem spal až do doby, než šla okolo Janička Sejků, prohrábla mi všech pět vlasů a řekla:"Spinkej...". No co, tak aspoň zbyde víc času na snídani, v tělocvičně se už stejně po sedmé moc spát nedá, je to tam jako v úle. Po příchodu na závodiště jsme zjistili, že vody je hodně a hodně. Málo. Za mostem byl skoro suchý ostrůvek, scházelo tak pět čísel. Trať byla v podstatě jen navigací mezi mělčinami. Startovní listina byla od nejlepších, na což doplatil Pták, protože přijel na singla o půl hodiny později. Odjel jsem obě jízdy jakos takos, chyběla mi hodně po tom marodění síla. Bod z toho nebude, ony se navíc snížily počty bodujících. Vody bylo málo, musel jsem hodně dávat pozor na pádlo, v první jízdě jsem dokonce musel v jednom místě sáhnout k bidlování. Kajak byl pro mne hotovým utrpením, neseděl jsem na tom od září a taky to podle toho vypadalo. Dal jsem kuli na desítce, měl jsem tam s bídou půl hlavy (ale hlavně, že jsem kluky na to upozorňoval, že to tam táhne jinam...). Druhou jízdu už jsem nejel, měl jsem toho fakt dost. Z kluků jsem viděl jenom Lukáše v první jízdě, trošičku si rozházel tyče, podle mého mu jednoho šťoucha odpustili, ale stejně mu to moc nevyšlo. Závod byl hotov ve čtyři, kluci navázali a odjeli, já šel do Oka na hokej, začalo mistrovství světa a hrajem s Běloruskem. Venku se udělalo restauračno, vylily se tuny vody, aspoň bude třeba zítra něco v řece. Po hokeji jsme měli zamlouvenou místnost v jedné vedlejší hospodě, František Sajdlů přitáhl elektriku a mohl začít společenský večer. Na následujících řádcích podávám svědectví o tom, co se dělo až do pěti do rána:
.
.
.
.
.
A pak se rozednilo.

V neděli bylo asi o pět čísel víc vody, ten včerejší slejvák něco přece jen přidal. Nejdřív jely holky, Petra to zvládla docela dobře, ale bylo to pomalé, v obou jízdách. Milan s Panáčkem měli technický problém, Milanovi padala šprajda. V první jízdě dojeli bez ní (být trať o bránu delší, tak nedojeli), v druhé nasazovali. Po poledni bylo odjeto, sbalili jsme, vykouklo sluníčko, přišlo slibované jaro a my nasedli do auta a zmizeli k domovům.

Jožka