A už tady máme první naše závody... Kupodivu startovku i diplomy mám připravené včas, v pátek mi zbyde čas i na stavbu trati, to jsem už nedělal ani nepamatuji. Běheme její stavby se zatahuje, neklamná známka toho, že se blíží Karel Stachů, jinak bylo pořád slunečno. Skutečně asi za hodinu přijíždí a z auta vystupuje s deštníkem v ruce, to se hned pozná, kdo se neustále pohybuje pod mraky :-). Večer jdeme posedět už tradičně na Závist, číšníkovi přetáhnem večerku asi o dvě hodiny, ale neprotestuje, asi se bojí...

V šest hodin mne budí odporný zvuk Davidova mobilu, který jsem si nechal nastavit jako budík, v polospánku šermuji rukama kolem sebea když ten protivný kus bakelitu najdu, tak po něm zašmátrám prsty ve snaze zmáčknout ten největší knoflík. Nemyslím, že by se mi to podařilo, ale přesto umlká, asi jsem ho k smrti vyděsil. Vrávorám na umývárnu a oplachuji si obličej, ksicht a hubu. Už vzbuzen nasedám do auta a odjíždím do Kralup pro pečivo. Vracím se za hodinu , kanál už žije, já zapínám počítač a začínám regstrovat dohlášky. Počasí sice slibuje bezmračno, ale fouká, takže žádný hic. Proběhne předjízda a já se zasouvám k počítači. Až ke konci kajaků vylézám ven a jdu do hadrů, čeká nás debl. Jedeme jažtakž dobře, až dole brzo točíme a do jedné povody se David nedostane, já bohužel ano. Škoda. Druhá jízda už je o něco lepší, ale pro změnu moc šťoucháme, jedenáct branek z dvaceti, to jsou kuželky... Pak opět zalézám k počítači, dopřávám si kuře k obědu a připravuji se duševně na singla. Tak to pokračuje po zbytek dne a já odjedu čtyři jízdy, aniž bych viděl někoho jiného. Bolí mne záda, hejbnul jsem si s nima už před Trójou, ale ten debl v poslední době tomu asi nepřidal. Vynechávám i vložený sprint a alespoň se můžu líp věnovat jeho počítání. Po skončení závodu ještě chvíli bastlím výsledky na net a pak si pustím Mňágu a lehnu na palandu, abych si tu páteř trošku srovnal. Potom jdu na pro změnu na Závist, najíst se a trošku se probrat. Na Závisti slyšíme nepotvrzenou zvěst, že Detrit vedl nad Coloradem v sedmém zápase semifinále SC 6:0, ale nevíme to jistě, zkoušíme chytit TV zpravodajství, ale povede se nám geniálně propást zprávy z hokeje na Nově i ČT, nakonec některý z Jarinových mladejch volá domů a oznamuje vítězství Detroitu 7:0. po deváté jdeme na loděnici, Jindra Novák dneska slaví narozky a je tam obligátní sestava Vlček-Sajdl. Loděnice je našlapaná a heslem večera je "Karolína je ve finále".

Budím se až v půl deváté a oznamuji Davidovi, že na debla prdím, že může jet sám. Alkohol ze mne pomalu vyprchává a bolest zad se vrací... Alespoň toho stihnu víc zkazit u výsledků. Ven lezu ještě míň než včera, ale neodpustím si Honzovu druhou jízdu, první zpackal dost brutálním způsobem (a byl poslední), v druhé už jel lépe. Před singlem nemůžu najít moiru, tak si půjčuji od Piškota a jdu nahoru. Rozhýbávám si záda, lupe ve mně jak starém dubu, ale půjde to. Nakonec jsem s jízdami celkem spokojen, na tu bídu to mohlo být horší. Pak rychle dáváme s Láďou dohromady výsledky a podaří se nám nějak navzájem se přesvědčit, že při rovnosti časů je jako vždy rovnost bodů a umístění. Prdlajs, rozhoduje lepší jízda, zjistím to až v pondělí ráno (resp. je mi to oznámeno někým, kdo už si letos naběhl), v době, kdy se výsledky už množí. Ale teď je ještě neděle, já nic zlého netuším, poctivě tisknu "matrici" pro množení výsledků a upravuji je pro net. Okolo páté zjišťuji, že jsem na kanále skoro poslední, tak balím CML, naskládám vše do auta a jedu domů. Teda tyhle závody, to byl ale fofr...

Jožka