Před pátou nabírám Gorce v Dallasu a jedeme na kanál navázat lodě. Vyrážíme na Křivoklát. Okolo půl šesté už s plným vlekem a taky s Robinem a Davidem šplhá moje škodovka serpentinami nad Podhořany. Když jsme skoro nahoře, tak zvoní mobil a Froněk nám zvěstuje, že nemáme papíry od vleku. Tak otočit a zpátky. Napodruhé to už vyjde a po hodině dojedeme až do Roztok. Už je tu lidí víc než dost, veteráni přijíždějí na své mistrovství v předstihu. Navíc tu dneska hraje Brutus, takže Roztoky jsou plné. Postavíme stany, navečeříme se v hospodě a jdeme na Aljašku. Asi po hodině mám pocit, že mne šálí zrak, protože vidím Koníka. Ale zrak je v pořádku, on je to opravdu Koník, přijel s Waltrem a ještě jedním kamarádem, jen tak na večer. Tak tam sedíme, kecáme a posloucháme rachot Brutusáků za řekou, pak nějaký vyrábíme taky. A máme to i s ohňostrojem, kterým Brutus ukončuje svůj koncert.

Po ránu prší, budí mne Davidův mobil, volá Kofy, že ho mám přihlásit. Jenom zavrčím, že já od toho nemám kliku, ať to zařídí kluci, taky se budou dohlašovat. A spím dál. Nejedu kajaka, přihlášen sice jsem, ale nemůžu se do něj posadit, jelikož mi ruplo v zádech, druhý týden žeru prášky a netrénuji. Na singlu a deblu to tolik nevadí, takže to tu snad přežiju. Vylézám dost pozdě, chvílemi prší. Zajdu si koupit něci na snídani a noviny, pojím, počtu a jdu k vodě. Lidí je moc, kajakářů přes stoosmdesát, chtělo by to vymyslet na ně nějaký postřik, aby se nepřemnožovali :-) Trať je geniálně špeková, přesazy osm až třináct nejsou přestrčené o moc, ale zato jsou skoro po čtyřech pěti metrech za sebou. A poprvé co pamatuji je tady víc vody, takže to docela solidně teče. Sleduju závody, kecám s lidma a pomalu se lepší počasí, přestává sprchávat, vykukuje sluníčko. Konečně přicházejí na řadu debly a my vyrážíme. Vůbec nám to nejde a děláme kraviny, dole se vracíme, takže nás zajíždějí nejen Gorec s Robinem, ale i Kofy s Jindrou. Převlíknu se a jdu do hospody na oběd, španělský ptáček bodnul. Odhadnu čas, abych nepřišel pozdě, ale když přijdu k trati, kajaky jsou někde v půlce. Druhá jízda deblů je úplně stejná, takže se na našem pořadí vůbec nic nemění. Pak jdeme zas do hospy, mezi deblama a děfčatama je půl hodiny přestávka. Koukáme na přitom na kus druhého poločasu zápasu o třetí místo na MS Korea-Turecko. Při první jízdě sice zajedu přesazy napřímo, ale do poslední se vejdu jen tak a mám moc šťouchů. Takže mne pro změnu zajíždějí kromě Davida všichni. Druhou jízdu to koním ještě víc, takže potom ze sebe shazuju hadry a do třetice jdu do hospody. Tentokrát už na večeři. Po ní vyrážíme s Renatou a Sumem na Křivoklát, na hradě začíná festival Takyléto 2002 a dneska hraje Tucet, nějací bluesmeni. Vstup stojí sedm pětek a je tu asi třicet lidí. Kapela nehraje špatně, klidím se do zadní části nádvoří, sedám na lavičku, jednu malou si hodím pod nohy, koupím si kelímek a nechávám kapelu ať se snaží. Obloha se pomalu protrhává a definitivně se vyjasňuje. Koncert končí po deváté a my se přesunujeme na Aljašku, kde už sedí Milan a spol, Panáček hraje na Sumovu kytaru a ve snaze mu ji neponičit trhá dvě struny. Po půlnoci to kluci balí a nastupuje noční, nějaká jiná banda s benžem, basou a flétnou. Okolo půl druhé to balíme taky a mizíme. Je pěkná kosa a druhou část cesty radši běžíme. V některém stanu okolo nás řve děcko, rodiče mají buď tvrdý spánek, nebo někde kalí. Přesto velice brzy usínám.

Od rána je nádherně a vody pomalu, ale jistě ubývá. Lodí jede o něco méně, ale i tak jich jede dost. Trať se změnila jen dole, je o dost lehčí. Honza zajíždí na rozdíl od včerejška docela slušně, dokonce je před Davidem, který se někd vracel. Na deblu už jedeme líp, ale hrozně pomalu. Gorec s Robinem se vrací a moc ťukají. Kofy ani Jindra tu nejsou, takže si kluci půjčovali našeho debla. Druhou jízdu se Honza o malinko zrychlil, ale zase málem utrhnul sedmičku, což je brána na konci stometrové rovinky... Gorce jsem neviděl neb jsem ho prosr*l. Doslova. Mám totiž po něčem běhavku. Tipuji to na včerejší "hradní" Krušovice. Ty na mne podobným způsobem fungují celkem spolehlivě. Jednou jsem ani nestihl najít papír, v rychlosti jsem sbalil nějakou megaobálku a zaplul do křoví chviličku před tím, než se objevilo bláto na hřišti... Druhou jízdu na deblu jedeme stejně a máme zase tři šťouchy. Nic moc. Kluci jedou druhou jízdu obráceně, Gorec je vzadu. Dost mi zbuznul bydlení, vůbec tam nedržel, aby ne, když nártem nedosáhl na vyměkčení, v kleku mu scházelo pět čísel a do sedačky by se vešel dvakrát :-) Přestávka není, takže rovnou startují ďůčata a pak my. Dnes s tím nemám problémy, jenom v půlce sprintu k první bráně málem rozpůlím pádlem šutr. Voda holt klesá. V závěru už nemůžu a jedu na krev. Navíc se znova ozývají záda, takže nasazuju tablety, lehnu si do stínu a rovnám se. Pak ještě poslední jízda (jeden šťouch) a začít balit věci a stan. Pomalu se tak stane, mezitím dojede Gorec, já odevzdávám čísla, chybí Jindrovo, nakonec ho najdem, takže je to v cajku. Kluci už zabalili vlek a navázali. Když nasednu do auta, tak zjistím, že nejspíš celý víkend svítilo vnitřní světlo. Auto sice neochotně ale přesto na druhý pokus chytá a vyrážíme. Na konci Křivoklátu na nás čeká Froněk a odebírá nám vlek, aby se nám ulehčilo. Moc se mi s tím nechce šaškovat, ale přece jenom má ta Nevada dvakrát větší motor než moje stodvacítka, že... Vyrážím dřív, ale přesto, že některé zatáčky beru po dvou kolech je asi po pěti minutách předemnou. Zastavíme v Lánech na večeři a potom už svištíme k domovu. Vlek na nás čeká před loděnicí, vyložíme ho a já kluky rozvezu k domovům.

Jožka