JČ pohár 2002 - 1.část

Poslední, co se mi ten pátek povedlo, bylo, že jsem se vzbudil a žil. Pak už to šlo z kopce. Málem jsem zbořil nějakého panáčka s peugeotem šestsetpětkou, který si myslel, že vedlejší silnice se jeho příjezdem změní na hlavní. Nesehnal jsem tlumič k vleku, takže musím jet s tím, který jsem si sám zbastlil. Sice jsem trefil na Trhovky a vyzvedl Davida, zabloudil potom jen jednou, ale když ve Vrbným sjíždím z hráze dolů, tak slyším takový divný zvuk. Zastavím, vylezu, jdu kontrolovat kola u vleku a než ho obejdu, tak vidím shluk okolo mojí pravé zadní gumy. A jéjej, píchli jsme... Poslal jsem zbytek ať vezmou stan a jdou ho postavit a jal se vyměňovat kolo. U Williamsů to mají za osm vteřin, já na to potřeboval asi deset minut. Dojedu ten kousíček na tábořiště a jobovky pokračují. Po roce rozbalíme stan zjišťujeme, že chybí jedna tyč (nebude stříška) a je rozbitý zip (nebudou dveře). Zabydlíme a jdeme k Carovi na žrádlo. Večer skončíme tak, že u stanu v pěti vysmahneme lahváče. Je to litrovka a půl polotmavého kvasnicového ze Zvíkova. Nebylo špatné.

Ráno je předjízda, kterou normálně budějičáci dělají v pátek, aby jim do toho nikdo nekecal, ale včera to nestihli. Podívat se šli skoro všichni, první budějická trať je tradičně Kuby Pruhera. Je hezká, docela hezky zamotaná, prostě taková Kubovina. Nakonec dojde k posunu jedničky, jinak to snad prochází. Singly startují první. Jdu na vodu. Radši dřív, když nepočítám Křivoklát, nebyl jsem na vodě šest týdnů, kvůli zádům. Jízda taky podle toho vypadá, první zmatek vyrábím v jedničce, ve dvojce si mě vlna stáhne zpět, předvedu hezkou svíci, bacím zadkem do dna a prdnu se. Napodruhé zvednu, třikrát za padesát, dole potom ještě jedna. Druhá už je lepší až na rozeplý klek v kolovadle a následné točení. Mno nic, nebudu z toho dělat velbloudy... Ostatní singlíři a holky odjeli dobře, tak se to snad ztratí. Pak půhodinová přestávka a po ní kajaky. Si myslím. Poobědvám navzdory pověrám konzervu tuňáka a jdeme s Davidem odnést nahoru debla. Tam zjistíme, že debly jedou dřív. Tak zase ke stanu, převlíknout a klusem nahoru. Stíháme akorát. Ve trojce se vracíme, pak to jde bez problémů až do šestnáctky. Paraniak tvrdil, že to je klíčová brána. Byla. Chtěli jsme za šestnáctkou zajet do umyvadla, udělat kličku a pokračovat. Vyhnout se tak nutnosti balancovat na hraně okolo betonového struhadla, na kterém si už dneska Alex rozbil hubu. Jenže v umyvadle se koupe právě Paraniak a my tam už nemáme místo, tak jedeme napřímo. Samozřejmě zvojtíme náklon, voda si pro nás šáhne, David se lekne, jde napřesruku, okamžitě zahučí za pádlem, já to chvíli držím na vylehnutí, ale pak tam zahučím taky. Bez nádechu. Jeden pokus o zvednutí, David nic, první lok vody a kašlu na to. Bohužel ve chvíli, kdy dupu, tak začne zvedat David. O vteřinu později. Vypadnu z lodě, bacím se o něco do kolen, žabák chytá loď, Dave pádla, já pantofle. No jo, je to tady, deset piv nás nemine. Sednu na břeh a snažím se uklidnit během a jízdou rozpumpovaného tuňáka v žaludku, navíc teď zalitého vltavskou vodou. Moje dnešní úspěchy dovršuje Honza, který jede jako kdyby na tom nikdy neseděl a je místy na zastřelení. Mezi jízdami si lehám a uklidňuji záda. Druhou jízdu už jedeme v poklidu. Závod končí asi ve čtyři, chvíli se ještě ochomýtáme okolo výsledků, platíme za naši krysu, a pak jdeme k Carovi na jídlo. Ostatní mizí do Budějic do kina. Pro mne je večerní program standartní, o půlnoci se pokouším vyprovokovat hromadný mezikontinentální chlastomost, který máme domluvený s Jahodou. My si na něj dáme panáka tady o půlnoci a on na nás v šest peruánského času na svojí dovolené (v pondělí se dozvídám, že zrovna byli v autobuse, tak to museli stihnout až potom).

Ráno startujeme dřív na deblu, trať je úplným opakem včerejší, stavěl jí Milan Kobesů a je to sprint. Navíc je z větší části totožná s tou, co tu byla na NKZ. Je tak lehká, že jí zajedeme za jednoho šťoucha. Napravujeme to v druhé jízdě, kde zrychlíme o šest vteřin a deset přidáme na penalizacích. Že i tak lehká trať jde zkazit ukazuje Honza, hlavně v druhé jízdě. No, snad to za týden bude lepší. Zadaří se taky Davidovi, který udělal v protivodě na šlajsně tak vehementní svíci, že byl rád že tam nespadl a nakonec jí objel od břehu. Kofy pro změnu na poslední protivodě brnkl o šutr a vyrazil si pádlo z ruky, nakonec z toho byl salám a dvě kule. Po kajacích odjíždí Jindra domů a my se chystáme na vodu. Poprvé jsem se na singlu zadýchal při jízdě, tak primitivní ta trať byla, obyčejně mám problémy s udržením směru... První jízdu jedu čistě a mohu se tak vysmát "malýmu" Jirkovi, kterej je za mnou :-) Druhou mám jednoho úplně zbytečnýho šťoucha rukou v protivodě, ovšem není mi připsán. Následkem toho tak rozhodčí málem potopí svého syna, který mne zajel jen tak tak (že, Vaňkovi :-) Dojedu, sbalím si věci do auta, když dojedou holky (hlavně Holková), tak navážeme lodě, vyměníme rezervu za opravené kolo (ona je fakt dost rezervní...), zkusím něco zakouzlit na počítači kvůli výsledkům, ale nepodaří se mi to a ve čtyři mizíme domů. Dojedeme za tři a půl hodiny, mnou zflikovaný tlumič u vleku je v tu chvíli v konečné fázi rozpadu.

Jožka

Celkové výsledky najdete jako vždy tady. Jsou tam i fotky a dozvíte se, že všichni jsou blázni, jen já jsem letadlo...