3.+4.český Pohár Trnávka

No, takže další podnik ČP, tentokrát na umělým kanále na Želivu.. O trénincích mi to tam letos moc nešlo, měl jsem zvláštní pocity, že oproti loňsku mě to nějak moc zalejvá, ale to je obecně můj letošní pocit, že mám horší nájezdy a že mi to prostě nejede a že blbě využívám vody. Jeli jsme v pátek a jeli jsme jen dva závodníci já a Jíra Vaněk a táta Vaněk. Ostatní měli na práci důležitější věci, a to stavbu lávky, kterou nám ohnula loňská povodeň. Datum prvních našich závodů se blíží, tak se s tím muselo hnout. Jožka si kvůli tomu bral i dovolenou, Petra Vaňková trávila hodiny a hodiny ve vlaku cestou z Čelakovic do Nelahozevsi. To my jsme na Trnávce byli celkem rychle. Dojeli jsme asi o hoďku dřív, takže jsme se v klidu vybalili, já povyprávěl Roudnickejm o mojem čtvrtečním radostném tréninku v Roudnici kvůli dementně navázaný a následně promáčknutý lodi a o tom, jak jsem jí ještě ráno před odjezdem fénoval horkovzdušnou pistolí a že se to promáčknutí vrátilo zpátky...Před třetí jsem se zase jako jedinej šel nejdřív rozjezdit na stojatou vodu pod hrází, následně jsem přeskočil 14 metrové převýšení a nasedl do startovacího bazénku, jehož modelu nám v hodinách hydrauliky 20 asi před dvěma měsíci kolovaly fotky... Spustili jsme se s Jírou po proudu dolů, vymetli nějaký ty brány, jak to prostě bejvá. První jízda mě přišla zase nějaká zalejvací, druhá byla lepší a třetí jsem si celkem povodil, až na jeden vracák, kde bylo plno a na druhej, kde mě málem nabodnul Tomáš Kobes. Totiž já prostě jel do brány, točim, točim přes prdel, celkem rychle, a najednou se na mě řítí seshora Tomáš. Tak jsem rychle zatáhnul za pádlo a vystřídali jsme se jak první a třetí loď v hlídce... Řekl bych, že to bylo ale z obou stran pod kontrolou, z tý Tomášový asi líp :-).. Po tréninku bylo dost málo hodin, přecejenom v pět ne Trnávce není moc co dělat. Tak jsme šli na Kocandu na jídlo. Obsluha se nemění už leta, Kamča je furt stejná, Průša stejně hustey a takovej brejlatej co se u něj platívá stejně divnej. Dnes tu chyběl můj oblíbenec Šoula, co chodí jak namrdanej kačer a věčně nestíhá, nakonec ani druhej den jsem ho tam nezahlíd, asi ho už konečně vyhodili, nebo už prošoupal všechny boty a nemohl sehnat velikost na tučňácký ploutve... Po večeři jsme okoukli trať, bez vody se zdála lehká, taky proto, že byla bez vody i stavěná, takže povody byly dost rovně. S Jírou jsme teda postavili stan, aby bylo večír kde spandit, kdyby náhodou chcalo. Dali jsme pár pivek u bufetu a šli pomalu spát.

Ráno mě vzbudilo šílený vedro. Stan, v kterým jsme spali byl nějakej fungl novej z akce z nějakýho marketu prej a přišlo mi, že tam bylo větší mokro, než kdyby chcalo. Naopak, hned od rána pálilo slunko jak trouba a tmavý tropiko to jen umocňovalo, plus samozřejmě taky člověk má v dechu nějakou tu vlhkost, která se tam pak sráží... Když jsem pak zapínal telefon, měl jsem zamlženej displej, jak když ho mám s sebou v baťochu v krytým bazénu...Posnídal jsem a šlo se vomrknout trať, kterou si ještě před předjízdou stavitel Milan Bílý pěkně přešoupal. Lehká trať to teda nebyla. Ale nějak závratně těžká taky ne. Rozhodně ne pro kajakáře. Singlíři to měli očividně těžší, stejně tak i ženský a možná debly, ale tam to nebylo tolik znát.

Po předjízdě jsem se šel rozjezdit pod hráz, napadlo mě najet do korýtka pod hrází a povedlo se. Položil jsem pádlo a rukama se o stěny odrážel hlouběji do tělesa hráze směrem k bezpečnostním přelivům. Jirka Žák mě na cestě zpátky vyhecoval, abych se prostě pustil a nechal se pozadu unést proudem, což jsem nakonec udělal, protože ručkovat zpátky bylo o poznání těžší než nahoru. Docela mazec. Pak jsem ještě korytem řeky dojel až pod konec kanálu a vynesl si loď přes závěrečnej hup a šel ještě rozjíždět se do vln na konci kanálu. Pak jen jump a kouknout na Jíru. Toho jsem bohužel stihnul jen v posledních pěti brankách, takže jsem ho neviděl, ale Jirka řikal, že celkem gut. Hlavně žádná pade, což bylo u singlířů dost důležitý. Koukal jsempo trati a utíkal před šíleným slunkem, dvakrát jsem se byl vykandit, umíchal jsem si isostar a pomalu se chystal nejdřív jen psychicky, pak i fyzicky, na start. Můj čas byl 12:06. Na startu jsem se trochu cejtil jak vosa na bombóně, což je ale dycky přetím, než mě ošplouchne nějaká vlna. A protože byl start pod mostem, tak mě ošplouchlo pár vln hned cestou k němu. Pip, pip, pip, píííííp. Jedu. Jednička hned špekovitá brána, povodka v proudu ale trochu vlevo od hlavního tahu. Kdo to zná, tak pochopí, když řeknu, že se muselo najet na ten šikmej jazyk vlevo tak, aby to nestáhlo loď doprava, ale i tak, aby špičku nechytnul ten vracák hned vedle vlevo, kam kope ta vlna hned pod ním. Pak průskok šikmým zabalákem, kde mi ani necáklo na xicht, klasická vysmrkávačka protivodka vpravo ve vracáku, tam není nic moc co zkazit. Následuje malej výjezd a hned pod tou protivodou se cpát zpátky doprava přes rozhraní na povodnou trojku. To bylo v sobotu celkem v poho. Pak přišel krátkej úsek tak na tři čtyři záběry a průjezd čtyřkou vlevo okolo/přes pulzujícího vlno-válečku, kterej krásně rozhazuje ideální nájezd na protivodku číslo pět vlevo. Samozřejmě jsem se do ní dost nacpal a bylo málo místa na odpálení se dopředu, takže jsem se tam skoro zastavil. Malej výjezd do proudu, šestka je až daleko povodka nad vratama vlevo. Rozmakat to do ní, pak stočit doprava a po stojnejch vratech proskočit takovej bublák a cpát loďku doprava ke stěně na takovej úsek s rychle po sobě následujícíma malinkejma vlnkama. Ty sice nejsou nijak hnusný, ale když do nich blbě vyjde záběr, tak dokážou hodně zbrzdit kajak. Nad větším válečkem povodka sedma a osmička, mezi betonama nalevo na hraně válečku povodka devítka a pod vratama vpravo na takovým vracáčku se širokým rozhraním desítka. Osmička mě trochu zatopila víc než jsem chtěl, v devítce mi ani necáklo do xichtu, váleček nad desítkou mě trochu stočil rychleji než jsem chtěl a tak jsem desítku najížděl trochu natěsno, takže jsem se zase šteloval do tyček, místo abych pádloval. Jedenáct dvanáct přesazený povodky na vlnách, nevyšel mi naskakující záběr na vlnu pod dvanáctkou, takže jsem chvíli nic neviděl, než mi stekla voda z očí, už jsem byl pod třináctkou protivodou trochu jinak, než jsem chtěl. Následoval větší výjezd po roládě z válečku, aby byl lepší nájezd na čtrnáctku a náskok na patnáctku ve válci. Tam, co byla 16 protivodka, to nesnášim. Totiž ta branka je přesně tam, kde je na dně takovej betonovej práh a tim pádem na úseku asi 15cm je tam dost málo vody. Taky jsem tam samozřejmě zabral listem o dno... Pak jsem blbě moc a pomalu vyjel na druhou stranu do další protivody 17 za takovým ležatým betonovým válcem. Tam vracák celkem odtéká, navíc brána byla dost zastrčená, takže to chtělo přesně nadhodit v takový vlnce nad úrovní toho ležátýho betonu špic a kopnout loď pod bránu hluboko do vracáku. Ale jak jsem vyhazoval tu špičku, moc jsem se zaklonil a šláplo mi to na zadek a schodilo dva metry pod bránu, což v tom odtékacím vracáku znamená markantní ztrátu. Pak už jenom poslední dvě povody, by se dalo říct. Ale to bylo to, co činilo ostatním kategoriím největší problémy. Totiž velkej výjezd přes proud, ale s malým nájezdem. Jak to myslim? No, prostě nenajíždět moc nahoru na oblouk, ale rychle cpát loď kolmo na proud, ale daleko doprava. Tam nahodit špičku na kraj největšího sešupu, na prvním válečku projet 18ku a pak buďto válcema a vlnama se dostat doleva do devatenáctky, nebo se svézt s válečkem nad 19 přímo do ní a nebo to minout zleva nebo zprava. A to nebylo až tak těžký. Já jsem teda tu osumnáctku pro jistotu palubou ťuknul, protože jsem chtěl stihnout rovnou průjezd, nakonec ani to neklaplo a svezl jsem se s tím válečkem. Pak už jen zbejvalo zkorigovat směr lodi, pokud možno se vyhnout skoku přes vrata a udržet hlavu nad vodou až do cílový fotobuňky. Marcela Sadilová to zvládla jen tak tak na poslední chvíli... Jiný zase byli nuceni pustit to přes vrata. Dokonce Jirka Řejha mi před startem řikal, že tam pojede schválně, že to je rychlejší. Nevim, jestli to tak jel, ale možná by to i bylo, ale nevim, nezdálo se mi, že by pod tim bylo moc vody a navíc tam toho moc neztratim, když pojedu okolo s proudem.. Po dojetí jsem si skočil hup a jel okolo zpátky k autu. První jízda teda jeden šťouch celkem čistý nájezdy, ale pomalý. Kluci to hodnotili slovy profesorská jízda, kde chybí razance, náboj, nasazení, PÁDLOVÁNÍ... No, to mám teda radost. Jíru jsem zase druhou jízdu neviděl celou, ale co jsem viděl, jel docela hezky. Opět bez padesátky, a narozdíl od jiných bez zbytečnýho plašení... Já jsem druhou jízdu trochu zabral, ale asi ne moc, protože prostě já mám takovej ten blok, že když budu víc makat, tak zkurvim nájezd a pak to bude v řiti. Jel jsem čistě, Ale třeba pětka zase na prd, desítku jsem vysmrknul, jedenáctka mě s dvanáctkou zase zalila jako prase a sedmnácka konečně pěkně naskočená. No, lepší jízda, nakonec 21. místo, Jíra v singlu o místo horší. Zase jsem nevydržel a skočil si ten super jump na konci, tentokrát mě to pěkně vylopovalo, málem jsem se zvrhnul, ale ustál jsem to. Kontroloval jsem si jestli jsem nezlomil zadek a ještě mě pak odchytával Roleček, abych zvážil loď. Prošel jsem v klidu, přecejen měl jsem to mokrý, navíc není nejmladší, štoudvička.. Prej se vážilo všem, na což doplatil Vojta Malý ze Zábřeha, kterej ačkoliv ve Špindlu kontrolou prošel, tak tentokrát ho snad o dvě setiny kila diskvalifikovali... Skoukli jsme, jak se to má jezdit (finále A), přičemž u těch opravdu nejlepších mi chvílema přišlo, že to je snad jiná soutěž v porovnání se mnou.. Po závodě jsme se zašli na gulášekdo bufiku, pogratulovali jsme Karlovi Krejčímu k 4. místu a několik lidí se jsme šli vykoupatdo přehrady.U baráku, kde bydleli dukláci byl vw brouk kabriolet v hustým tuningu. Audiosouprava jako hovado, za sedačkama, všude rapráky, zesilovač jako prase a vlastní baterka jen pro ten hluk. Blatníky byly tak malý že bylo vidět, jak je tam opálená odřená guma z pneumatiky... Pak to ten typ nemohl nastartovat že to prej není jeho a neví, kterej klíček a že tam nepasuje a tak. Po pár super fórech Ondry Mohouta se to podařilo natočit a pak za hluku otevřenýho vejfuku odfrčet, načež Ondra jen suše prohlásil, že aspoň chápe, proč tam musí mít tak výkoný repráky... :-)))..Po koupání jsem s Koumákem poslouchal super audio soupravu v jeho 120...vážnou hudbu, rádio, hity všeho druhu. Pak si Koumes uvařil super kolínka a super konzervu a po konzumaci jsme šli na pivko. Ještě jsme okoukli novou trať, která se zdála ještě těžší, ale jak jsem se poučil ze včerejška, tak to radši neřešim, dokud neteče voda. Během jeho vaření se ale zpustil nejdřív déšť, pak kurewskaja buřina. Hromy duněli jako kdyby se to mělo někde rozpadnout. Jeden blesk uhodil asi tak 800 m odtud, a předtim, než se ozval hrom to někde u hráze tak jako plesklo, tak jsme usoudili, že to uhodilo asi nahoře do vody a to plesknutí byl nějakej výboj na hrázi, jak se šířila ta eletrika... Dali jsme pár pivek na Kocandě (Kamča měla svátek, tak Járin chytal odvahu (piva), aby jí mohl poblahopřát). Pak jsme se přesunuli směrem kulturák, kde hrál Kiss Revival. Ale vstup 120 nás poslal jen vedle do hospody. Tam jsme si sedli na sál, odkud nás vyhnala teploušská muzika, co tu po chvíli nějakej trotl začal pouštět. V lokále jsme dali ještě nějaký pifko a šli pomalu ale jistě směr přehrada. Viděl jsem v tej hospodě jednu pičku od nás ze školy, co se mnou chodila k Boříkovi na pravděpodobno, ale ani si mě buďto nevšimla, nebo já nevim. Mě je to u prdele. U kanálu ještě budet žil, Jukebox hrál, tak jsme dali nějakou muziku, počkali až a ní přijde řada a šli spát. Radši pod most, protože Jírův stan mě moc nepřesvědčil. Totiž když jsme se vrátili od trati, Jíra řiká, abych se podíval na stan. Ta super funglovka z akce to nevydržela a rupla tyč (bylo to to klasický iglu), projela tropikem a zbořilo se to. Tak jsme to zkrátili, díru zaflastrovali tesou a Jíra v tom i spal. Já měl trochu obavy, že to nevydrží nápor nekonečnýho deště a radši následoval kluky pod most.

Ráno mě probudilo šumění vody a hlasy v rozhlasu... Rovnou jsem proběhnul trať a zkouknul v půla předjízdu. Zcela evidentně to bylo lehčí, ale zase neradno podceňovat. Lehčí jen ve smyslu, že se snáz trefí všechny brány. Ale jinak co do rychlosti a obtížnosti té rychlosti dosáhnout to bylo stejný ne-li horší než včera. Předjízdu jel Peťan Bílý, kterej to povodil, že jsme jen čuměli...Zase jsem se šel rozjezdit, podle stejnýho scénáře jako včera, Jíru jsem viděl jen na spodní části trati, ale tyčky lítali jako kuželky... Ale jak se ukázalo tak šťouchali všichni. Ne tolik třeba, ale dost. Já startoval v oblíbený squadře okolo. Filipáč, Boča, Fík atd.. Zase ty tóny, zase nějak překonat tu nervozitu na startu, zase nějak dělat, že jde o hovno a zase nějak přemluvit tělo, aby se už neklepalo a jelo... Jednička oproti včerejšku byla posunutá přesně na druhou stranu té vlnky, takže dneska bylo snažší jí minout zleva. Jel jsem prostředkem brány a v poho. Dvojka byla jako včera, trojka smyslově taky, ale Luboš (Hilgert, stavitel nedělní trati) si ji nechal šoupnout o drát výš proti proudu, blíž k tý dvojce. Vyjel jsem si a nájezd měl akorát, ale nějak jsem se nechal vyvézt rozraním, že jsem do trojky házel jen tak tak hlavičku. Sedět na té bráně já, tak si dám kuli jak vyšitou. Ale naštěstí tam seděl někdo jiný a posoudil to jinak. Nasraně jsem kopnul do prkýnka a jel dál. Čtyřka a pětka stejná jako včera, v pětce jsem musel uprostřed točení přerušit náklon, aby mi spadla špička a nešťouchnul jsem vnější tyčku, což mě ale zbrzdilo ve výjezdu. Vyjet to chtělo tentokrát hodně, protože šestka povoda byla na rozhraní proudu na druhé straně. Sedmička byla tam co včera šestka a osmička byla vlásenka zprava doleva přes ten první větší válec na úseku s těma vlnkama. Ta mě teď nějak vyvezla doleva. Pak za betonem následuje devítka protivoda pěkně blbá. Tam to odtéká, ještě je tam málo místa, ještě se musí naskakovat a to je taky blbý, protože to hrozí, že se to nadjede a nebo jenom šťouchne palubou. Já to naskočil, dojel do ní, dal záběr, druhej a byl jsem venku. Mohlo to bejt rychlejší, zdržel jsem se proplétáním rukou mezi tyčkama. Desítka povoda pod lávkou vlevo chvílema na rozhraní chvílema ve vracáku. Tam jsem teď chytil vracák a musel jsem to pod ní kontrem přetáčet na druhou stranu na jedenáctku povodu na druhé straně. Pak za vratama 12 proti, tu jsem podjel a trvalo mi než jsem to rozjel ven na velkej výjezd před třináctkou vlásenkou zleva doprava přes šikmou bublinu válce. To bylo lehoučký. Kdyby to trochu zavřeli, tak by to bylo hezký, ale takhle to nechali otevřený tak, že ani neměla ta vlásenka smysl. Stačilo najet rovně a jet rovně. vlna pod tim mě trochu zbrzdila a tak jsem měl horší nájezd hned pod tim do další protivodky. Tam jsem se zastavil , protože při tom, jak jsem házel hlavu bůhvíkam dozadu, jsem neměl kontrolu nad špičkou a ta najela na betony odložený ve vracáku. Uplně mě to zastavilo a musel jsem to znovu rozjíždět na proud. Pak povoda ve válečku a zase na tu samou stranu protivodka 16. Pak už jen tři povody za sebou. První uprostřed, s proudem doprava ale ne moc a pak rychle ještě před sešupem doleva a srovnat loď abych nedal špicara do tyčky. Pak jen sprint do cíle, kterej byl oproti včerejšku blíž, na hraně toho velkýho skoku. Takže první jízda čistě, celkem pomalu, ale zas ne tak jako včera. Dvacátý místo. Druhou jízdu jsem běžel konečně s Jírou. Dal si tři ťuky a podjel 12 asi tak o dva metry. Ale singlíři měli problémy zase i ostatní.Druhou jízdu jsem totálně zkurvil, už od jedničky se to se mnou vezlo. Zatopil mě hup pod ní a do dvojky jsem najížděl s kontrem. Tři čtyři dobrý, pětka nadjetá, že jsem tam strkal hlavu v záklonu. Devítku jsem naskočil brzo a musel jsem čekat až mě to do ní snese a zase proplejtat ruce. V desítce se mi udělal vracák ve chvíli kdy jsem začínal přetáčet na jedenáctku a odsadilo mě to doleva že jsem to šťouchnul. Pak mě nakrmila snad každá vlna, nemohl jsem to rozjet, nevycházeli mi záběry. V sedmnáctce jsem navíc když jsem byl už venku dal lisem pádla když jsem vytahoval z vody další šťouch. Nasranej jsem v cíli ještě sprintoval a skočil si skok a jel balit nahoru. Ani jsem neměl náladu na nic, jen mi Jirka řekl, že jsem nakonec 24 a Jíra 27. Hmm, jsme to pěkně pojebali... Nasraně jsem si sbalil pět švestek a chystali jsme se na odjezd. Zrovna začínali jezdit ženský finále A a vypli vodu... Hustý... Zdena Grosmanka to zjistila až někde u pětky, i když to bylo vidět už když byla na startu. Proč jí teda pouštěli? No nic, dobře blbej vtip todleto... Tak jsme to navázali a táhli. Brácha pro mě měl jet do Čelakovic na 16. hodinu. Když furt nejel, tak jsem mu v 16:05 volal a na otázku: "Kde jsi?", odpověděl: "Abych se přiznal, taks mě právě vzbudil..." No, co s nim mám dělat. Přes víkend byl na srazu ve Veltusích, takže mi bylo jasný, že je utahanej jako pes... Tak přijel za půl hoďky a hurá domů. A z domova do Kralup na hokejbal. Třetí zápas prvního kola play off za stavu 1:1 na zápasy byl taky jeden z důvodů, proč jsem se nechtěl na Trnávce nijak zdržovat.... No ze závodů teda všechno, no... Výsledek mě teda nijak nepotěšil, ale zase na druhou stranu, když si vemu, co jezdim já a co kluci vokolo, tak to není ani zklamání... Jen pro úplnost dodám, že jsme prohráli 5:2, nevyužili jsme 3 přesilovky, z toho při jedný jsem byl na ploše skoro celou minutu a půl a jinak jsem spálil několik šancí, byl jsem u jednoho obdrženýho gólu a vymyslel jeden gól náš. Ale jako kolektivně jsme hráli celkem bídný hovno....

Gory

P.S.: Já tydlety reporty po sobě nigdy nečtu, takže se nedivte, jestli vám nějaký věty nebo myšlenky nedávaj třeba uplně smysl. Ale kdo mě znáte, tak víte, že je to u mě celkem normální...:-)