JČ pohár II.část 2003

Soustředění

Budím se brzo a celkem odpočatý. Schvalování tratě se opět neúčastním, stavitele si v případě potřeby zbiju sám :-))) Den se klube do děsného vedra za asistence modrého nebe (kdo říkal, že modrá je dobrá?). Zase startujeme první. První jízda celkem šla, ale tři šťouchy jsou dost. Ve druhé se pro jistotu vracím, takže zas prd. Hned po přestávce jdeme na debla a to je ještě větší pakárna. Samá vracečka a mlácení do tyček, jako bysme tu ten týden nebyli a nejezdili ty samé kombinace, Na šlajsně dokonce málem zahučíme za mnou, Dave už začal ukazkový semafor. Konec vypouštíme, protože za námi už dušou Gabáni s Kaštanem a nemá smysl jim rozhoupávat ještě víc. Vedro sílí a já šílím a čekám na druhou jízdu jak na smilování. Zajedeme ji, ale nic použitelného z nás stejně nevypadlo, navíc celých osm šťouchů a hodiny v kolovadle. Převlékám se, beru nohy na ramena a mizím na jídlo k Carovi. Ve Vrbném dostanu telecí nápad jít si na benzínku pro noviny, protáhnu si tedy cestu o pštset metrů, ale neuspěju, protože pumpa už patří Globusu, takže tu kromě benzínu mají už jen naftu, vzduch a myčku, která stejně nefunguje. A že by bodla, myju se jenom studenou vodou a počasí je hnusné. Nechat si tady vydrhnout záda... Koupím noviny v klimatizovaném chrámu konzumu a ustupuji k Carovi. Dám si česnečku, kterou stejně nedojím, přečtu si noviny, vymlasknu čtyři piva a dojdu k závěru, že stejně na jídlo v tom pařáku chuť nedostanu. Vracím se k trati. Tady probíhá ukázkový závod. V podstatě krátky slalom s pevnými bránami. Jejich výhodou má být horší ošvidlovatelnost, ovšem nemám z toho mála co jsem viděl ten pocit. Čech ošvindluje vše :-))) Jelo se to na systeměm kvalifikace-finále (asi, viděl jsem jen kus). Kdo nakonec vyhrál nevím, páč jsem si vlezl ke svému počítači a zkoušel stahovat fotky, teda poté, co jsem zkombinoval karty z Pavlova Olympuse 2000, Kondomova Olympuse 5050, jeho kabel k němu a navrch ještě Kubovo Nikona CoolPix a Jirkův kabel k Nikonu. S fotkama jsem končil, když za papundklovou zdí v loděnici začal řádit těhotnej ježek. Tedy kapela Těhotnej ježek. Když jenom zkoušeli bicí, tak monitor začal chytat trošku vodorovný proužky a když to rozbalili pořádně, tak se vybarvil do modra. Rychle jsem dostahoval, odevzadal elektroniku právoplatným majitelům, vypnul počítač a vmísil se do začátku zábavy. Po necelé hodině Těhotnej ježek dopředkapeloval a porodil hlavní skokany večera. Akia b.a. Večírek byl docela dobrej a na posledních pět kusů jsem dokonce odhodil vrozenou lenost a šel si zaskotačit do kotlíku. Pak jsme ještě pokecali a něco po půlnoci šli vyplnit spacáky.

Už ve spacáku se potím a to ještě není osm. To počasí se snad rozbilo! Proč není něco jako sunsaver, obdoba screensaveru na monitorech? Vylezu ven a jdu si prohlédnout trať. Tedy spíš potrať. Kluci totiž splnili své hrozby a postavili trať v téměř celé své kráse, jako za starých časů :-))) Startuje se na úvodním bazénu a cíl je tradiční. Takže tři brány na jedničce, přes bazén, tři na dvojce, zase přes bazén (ale pořádnej, žádná ušmudlaná padesátka :-))) a projíždíte teprve běžným startem. Po minutě na trati... Není těžká rozložením bran, jen jedna kombinace nad šlajsnou na klidné vodě je postavená nejdnoznačně, protivoda jde i od břehu a možná by to bylo i rychlejší. Co je na ní těžké, je délka. První kajakáři ji nakonec mají za 155 sekund, což je posledních deset let nepředstavitelné. Běžný závod má takový fofrník dnes za devadesát vteřin. Taky všichni držkujou :-))) Ale jednou za čas podobná vylomenina neškodí, nejde o kdovíjak důležitý závod, jde jen o krunýř našich strereotypů. Taky bylo vidět, kdo dlouhé závody tady zažil a kdo už ne. Na bazénech bylo totiž potřeba dost obezřetně volit stopu a mnohdy vypadala ta nejrychlejší dost nelogicky, nebyla rozhodně nejkratší. Debla jedeme tak, abysme dojeli, tj. žádné rychlé pohyby (tj. jako vždy). Čas tomu dpovídal, 220 vteřin... Druhou jízdu zajedeme ještě o tři desetiny pomaleji... Mezitím pomalu sklízíme naše ležení, po tom týdnu se dostalo do obvyklého stavu, tj. je úplně aseptické, protože se k nám bojí chodit i bakterie. To přesto, že Petra prokazatelně minimálně jednou za ten týden uklidila. Je to asi dobře, protože možná díky tomu Frflixt nic nechytil do svých otevřených ran. Pod šlajsnou se totiž prdnul, a o beton si nádherně odřel rameno, roztrhl obočí a víčko a poškrábal nos. Rameno mu vycákám desinfekcí, ale s okem mu nic neudělám... Je zelenej jak sedma, je mu blbě, ale otřes mozku snad nemá, vypadá to jen na šok. Pak už na singla a ... na sakra dlouhou trať. Nakonec jsem ji zvládl v lepší kondici než jsem čekal, dokonce jsem si ji ještě prodloužil návratem do minuté osmnáctky. Druhá jízda už byla mnohem lepší, takže jsem zkonstatoval, že mezi dlouhou a krátkou tratí není rozdíl. Na obou jsem dostal od prvního v každé třicet vteřin... Sklidíme i zbytek bordelu, já se jdu naposledy vyspršit do studené vody, navážeme lodě, hodíme kola na střechu, nakopem věci do auta a v půl šesté vyrážíme. Při životě mne celé odpoledne udržuje jen mokrý ručník za krkem. Vedro dokonce roztopilo jednu vrstvu lepidla držící tapecírung v zadních dveřích, takže jakmile někdo jednou stáhl a zase vytáhl okýnko, zůstala na něm stopa po oné lepkavé hmotě velice připomínající "medvědí hovno". Stavíme se jen na benzínce pro nášup vody a bagety s kuřetem a salmonelou a jinak cesta ubíhá dobře. Na začátku příbramské dálnice nás zastaví policie. A xakru... Tak papíry, techničák od auta, občanku, dobrý den, ještě najdu papíry od vleku. V kastlíku nejsou, v baťůžku taky ne a když se chci propracovat k tašce, tak příslušník který si mezitím obešel vlek kapituloval před pohledem na narvaného kombíka a povídá abych jel, že mi věří, že jsem to neukradl. Když už startuju, ještě s úsměvem přidá radu " a s tímhle opatrně" a ukáže na náš krásný modrožlutočervenozelenorezavý vlečňák. Samozřejmě. Odjíždím s vděčností za to, že nechtěl zkontrolovat světla, protože mlhovka u vleku je vyšroubovaná, jelíkož zkratovávala zbytek a jedno zadní světlo nesvítí (vypadlý kontakt). Říkal opatrně? Ale o předpisech nic neříkal, že? Pokračujeme stovkou dále a v osm jsme na kanále. Tam už čeká zbytek Vaňků, včetně známého bezprovazového bungeejumpisty Jirky (s krásným korzetem). Vyložíme věci, pokecáme, já rozvezu zbytek a jedu domů. Ještě schválně doberu benzín, pumpař má taky vypařenou hlavu,. protože mi dá sice lístek, ale kartu si chce nechat :-))) Doma mě čekají mírně znejistělí rodiče, které vyplašil Pavel Ryčl, který v devět volal domů a podivoval se nad tím, že nejsem doma, když jsem ho před několika hodinami vyhazoval v Praze. To, že ho domů vezl Kofy a nikoli já mu zřejmě teploty úplně vymazaly z hlavy :-))))

Jožka