Lipno 2004

Vítejte u dalšího rozvláčného povídání o jednom z našich výjezdů. Píšu to trochu se zpožděním, takže tu nebude všechno a asi i ta chybyčka se vloudí, ale to se stává... Cílem byla tentokrát Vltava pod Lipnem, kde se jel letos poslední závod ČP, jenž byl současně i Mistrovstvím Republiky. Znovu nejdřív připomenu, co tomu předcházelo. Nejdřív jak se plánoval start v závodě hlídek 3xK1. Letos jsme postavili jedinou hlídku v tom nejsilnějším možném složení. Tedy Láďa Voves, Pavel Prell a já. A v tomhle pořadí jsme i startovali. Původní plán sice byl, že pojedu druhej já, protože jsem tak jezdil vždycky, ale když jsme to jeden trénink zkoušeli ve Veltrusech, po projetí úseku s dost nahovno protivodkama asi třikrát nám Jirka Vaněk starší poradil, abychom se s Pavlem prohodili. Nejdřív se nám to moc nezdálo, ale zkusili jsme to a prej to bylo lepší. Tak jsme tak ten trénink i dojezdili a asi to bylo fakt lepší. Minimálně pro mě, protože já jsem se jako třetí za klukama jen vezl, zatímco na druhé pozici jsem věčně nestíhal snad pořád sprintujícího Láďu. Ale hlavně to bylo proto, že Láďa to nikdy moc nejezdil a chvilinku trvalo, než jsme vyladili jak moc je potřeba vyjíždět před protivodku, aby měl ten druhej dost místa. Proto jsem ho prve nestíhal, protože jsem musel bránu hrozně podjíždět. Ale prostě pak už to bylo dobrý a Kofy s Robinem i řikali, že to chvílema vypadalo dobře a i psycho :-). Jo, to jo. Jeden úsek jsem dojížděl do poslední protivody na úseku a Láďa jako první nějak pomalu vyjel, moc mi neuhnul a tak už se karambolu nedalo zabránit. No a než abych ho nabodnul, tak jsem ve vlně prudce posunul těžiště dopředu, abych podmáčknul špičku pod jeho loď a přední palubou vlastně podjel pod jeho zádí. To se sice povedlo, ale když mi pak oschla loď, objevili se dlouhý táhlý škrábance přes celou palubu skoro až k límci. No, pěkný no... Pak už nějak nezbyl čas, nesešli jsme se ve třech, takže jsme to už nezkoušeli.

V pátek jsme odjížděli na etapy třema autama. První etapa bylo jedno auto Vaňků s Láďou a zbylí závodníci já a Pyškot jsme jeli s Kofym. Kofy jel ale v pátek Švehlíkovi na svatbu do Zlatý Koruny. Tak jsme ho tam měli vysadit a dojet na místo sami, on se za náma pak dopraví. Jeli jsme klasicky přes Příbram a Písek. Kofy nechtěl jet přes nás a chtěl jet novým tunelem a tak jsem se musel na kanál nějak dopravit. Jel jsem tam autem s tím, že ho odpoledne brácha nebo máma vyzvedne. Navázali jsme a jeli teda zadem přes Suchdol, Dejvice, prakticky kolem mojí ještě furt školy, na Strahovskej tunel a Mrázovku. Praha byla pěkně zacpaná, ale uplná trága to nebyla. Horší to bylo někde za Milínem, kde to stálo docela hnusně. Ještě předtím tam nějakej náklaďák chtěl předjíždět na 100m proti náklaďáku, oba tak 80 km/h, prostě nechápu, proč vůbec najížděl, muselo mu bejt jasný, že asi ne Pepo. Čas byl celkem OK, tak jsme dali žračku v Češnovicích, luxus, rychlovka a dobrá cena. Sedíme a chvíli na to přichází Kofymu smska od Řepika, že nám přeje dobrou chuť. Jeli s tátou okolo a viděl naše auto, přestože bylo docela schovaný za zaparkovaným tirákem. V Budějicích na semaforu se to taky trochu štosovalo, naštěstí jsme najeli do rychlejšího pruhu a tak jsme v koloně předjeli Vaňky i Míru Lence s Luďou Kyriánem. Kousek za Budějicema jsme ještě předjeli Vondry ze Strakonic v jejich kastrůlku, ale hned jsme odbočili na Krumlov, zatímco oni pokračovali rychlejší cestou na Dolní Dvořiště. V Koruně jsem nebyl už hafo let, aspoň jsem si to připomněl. Akorát jsme dorazili chvíli před začátkem obřadu, u stromu už stepoval Jožka, kterýho tu vyhodili rodiče, jenž tu tráví víkend někde poblíž Lipna taky. Po Kofyho malé instruktáži ohledně Passata jsme ho nechali napospas Jožkovi a ostatním svatebčanům a pokračovali v cestě za tréninkem, času už tolik nezbývalo. Za volantem jsem seděl já, byl to pro mě poněkud nezvyk. Totálně jedovatý brzdy pro mě byly zpočátku překvapením, ale na příjemný věci se dobře zvyká. Horší to bylo s Kofyho sedací polohou, takže jsem si na křižovatce musel upravit sezení do řidící polohy (zklopit a posunout vzad). Asi bych si to dal i níž, ale to jsem neuměl, tak jsem to nechal tak. Auto jede. Teda je to těžký, takže to až tak vodpich nemá, asfalt to netrhá, ale když se chci rozjet, tak to jako do sedačky tlačí. A ty brzdy, to je prostě paráda. Musick taky paráda, má to CD přehrávač s mp3, takže nechávám svoje CD hrát, jen měním adresáře a po Conanovi a Návštěvnících nechávám hrát snad Strapping Young Lad a pak jen Therion aby Pavel tolik netrpěl. Za Rožmberkem jí dávám trochu napít, čas se krátí. Nakonec se mi to daří, zejména nad Vyšákem jedu jako prase a předjíždím tam, kde ostatní jedou jako přizdisráči. Nakonec akorát přijíždíme ve chvíli, když začínaj pouštět vodu. Trochu to trvá, protože pan hráznej pustil vodu přepadem, kde je ale lešení pro rekonstrukci. Prostě to ze zvyku zmačknul tam a pak to honem utíkal vypnout, aby se nestal nějakej průser a pak to teprve pustil spodem. To není moc dobrý, to bude asi krapet studený. Do prdele, jedinej závod ČP letos nebude v teple. A už vůbec ne v teplý vodě. To je fakt na píču, asi bych se měl dát na nějakej letní sport :-). Jen to tak s Pavlem oběhneme a jdeme se převlíct. Chci to jet třikrát, ale nakonec to nestíhám, je tu moc lidí a fronty dlouhý. Teda pro někoho. Najdou se tu i takoví, nebudu jmenovat, oni snad vědí (asi těžko), kteří prostě na fronty serou a jedou kdy chtěj. Tím nejen zvyšujou nebezpečí, ale hlavně tím předbíháním prodlužujou ty fronty ostatních. Čůráci. No a vrchol jsou nějaký mladý Olomoučáci, co se dole pod Váňou serou každýmu do cesty. Nejdřív si řikám, že za to nemůžou, ale po chvíli, když vidim, co dělaj a jak málem nabodne schválně Andulu Kašparovou, ho seřvu jak cizího psa. Jen čumí, očividně nasranej, ale netroufne si říct ani howno. Počítám, že když jsem se vzdálil, asi jsem dostal hodně jmen :-). První jízdu se docela dost topim. Nebo ani ne topim, ale spíš netrefuju ty správný nájezdy a peru se s tim. Před druhou jízdou se bavím s Péťou Bílým a řiká mi, že ty brány tak zhruba zůstanou, že to řikal Jířa, kterej je stavitel. No, dobrý no, je to docela těžký. Zvlášť když teče poněkud větší voda než obvykle. A to jako že tak o 15cm možná, nevim. Váňák vypadá, jako by tam chyběl ten šutr v tom skoku za tim vracákovým šutrem a všechno to krapet víc splachuje. Podruhý je to lepší, prostřední kombinaci si povodim jako svině, i Řepik to viděl a ukazuje, že dobrý. Váňák jedu podle branek, to znamená výjezd z lové protivody nad Váňou, přejezd s Vlnou na druhou stranu nad šutrem a do skoku. Ani mi necáklo do gesichtu. Na břehu vidim motat Kofyho, co tu dělá? Jaktože nezůstal v Krumlově? Voda paráda, dobrej pocit, jen mě mrzí, že ubývá čas. Jedem aspoň dolů do Prokopa, obecně je tu málo lidí, což je jen dobře. Kyblíkáři se dycky pletou, rafty ani nemluvim. Letos to je dobrý. Jak je víc vody, je to tu trochu jiný. Vlny nevozí, vracáky nevrací a válce neválčí. Teda kromě Železňáku, ten je wostrej jako svině. Ta boční roláda vpravo je delší, tak ani neskáču do vracáku za šutrem. Hlavně protože za mnou jede hafo lidí, tak nexci zdržovat. Nahru jdeme pěšky, je mi kláda jako prase. Narozdíl od Pavla nemám boty, ale jsem zvyklej, problém mám spíš s chladem na ramenou. Navážem loďky, a jedem se všichni ubytovat. Původně bylo v plánu spaní ve mlýně, ale to nějak Kofyho pan správce vyšachoval a spíme v Kempu v nevytápěných chatkách, tedy v jedné chatce. A to ještě nejsme všichni. Kofy nás nechá bez auta, v Krumlově byla volná dvouhodinka a on prostě měl potřebu auta, tak pro něho zajel, vrátil se zase do Krumlova a ráno že nás vyzvedne, pokud to zvládne. My zbylí jsme po chvíli odpočinku na chatě šli na jídlo. Byl jsem domluvenej s Jirkou Řejhou, že půjdeme spolu, vzal s sebou i Hilgertovi, takže bylo si o čem povídat. Báli jsme se sice, že tam bude plno, ale přesto jsme šli zkusit asi nejlepší hospodu ve Vyšáku Andulku.

Tam sice vzadu v salonku plno bylo, ale v lokále jeden volnej velkej stůl byl. Tak jsme tam zasedli. Vrchní nás upozorňovala, že za zády nám bude pán hrát na harmoniku, ale sedli jsme. Harmonika sice trochu řvala, ten dědula to měl dokonce přes repráky nazvučený, to jsem nečekal. Dal jsem luxusní rybu vyprávěl jsem o své školní story, Jirka vyprávěl o Krakowě atd. Tak šel čas a Štěpánka s Lubošem se začli zvedat, že půjdou. Štěpánku odchytil nějakej místní děda a řiká: "No, vy jste ta, no ta, ta. Ta závodnice." Vybouchli jsme smíchy, Štěpánka nemohla, chtěla zachovat slušnost. Pak to nějak ze sebe dostal, ale jako vopruzák. Jo, když je něgdo slavnej... Na jejich místo si akorát sedl Michal Šrámek alias Kuliwoko, kterej sem ještě s jedním Lípákem přišli a hlavně s Koumákem Honzou Kulhánkem. Pak ještě když jsme odcházeli my, tak nás ten děda co šéfoval Štěpánku odchytil a že má ještě "naše učitelka" přijít a podepsat se do návštěvní knihy. Měl už teda trochu nakoupíno. Bavil se zase jen se mnou, teda spíš mluvil na mě, protože já tydle bezdomovce, opilce a vůbec otravný týpky vysloveně přitahuju. Tak jsem mu to odkejval, pozorující kluci taky a šli jsme pryč. Nevim, jestli přišli tam, nebo šli s náma do Mashe, nebo přijeli až večer, a nebo dokonce už s náma byli od začátku, ale dorazilo i třetí auto. A ty měli taky trochu nakoupíno. Totiž David a Robin, který přijeli s Ivanou Mašinou Pavlovo Racerem, cestou hráli kuželky :-). Ještě jsme se stavili na jedno na dvě v Mashi. Hnus, fuck off, na píču. Sice dát si ještě pár, tak asi začnu slintat na tamní číšníkovou, ale to pivo bylo hnusný jako prase. Pak jsme to nakonec zapíchli všichni a šli jsme spát. Nějak jsme se do tej chatky naládovali, celkem tam spalo 7 lidí, Jirka Vaněk sr šel radši spát do auta. Ale aspoň jsme si to v tý zimě trochu zaprděli a zadejchali. Když jsem ale šel ráno chcát, byl docela problém se dostat ven...

V sobotu ráno jsem se probudil, když Jirka řikal, že jede na poradu. Kofy už přijel taky, měl ještě poněkud zakalený pohled, ale dojel v pořádku. První co bylo, že mi řekl, že řídim, že je ještě nalitej. Chtěl jsem stihnout předjízdu, Pavel na ní tolik netrval, Láďula byl jako hluchej a nic neřek. Tak jsem nabral Robina, Kofyho a Davida jeli jsme přes samošku si koupit něco xnídani a pak nahoru. David nás jako obvykle zdržel v krámě asi o 8 minut dýl, navíc chtěl pak vysadit a jet pak až s Pavlem a Láďula zase chtěl s náma. No, prostě zase čachry, čachry. To jsou chvíle, kdy mě sere, že tam nejsem sám za sebe, že bych se postaral uplně jinak. Naštěstí to jen tak tak stíháme a akorát vyběhnu z auta a předjízda se rozjíždí. Trať je fakt jako byla včera, dokonce Jířa řiká, že lehčí, že se ty přesazený brány šoupaly blíž k proudnici. Spoustu lidí špekuluje nad tím, kudy pojedou Váňák, zjišťuju, že jsem jeden z mála, kteří ani chvíli nepochybovali o průjezdu vrchem. Hmm, uvidíme, jak to bude. Trvá to, je zima a nejsou pevný startovní časy. Zato jsou minimální přestávky mezi kategoriema. Rozjezdit se nejdu, jen chci jít dřív na vodu. Možná jdu až zbytečně brzo, ale zima mi byla po celou dobu. Jedu jako debil. Nic mi nevychází a navíc nemám sílu. Do prdele, to je tím, že jsem celou noc nespal zimou. Od rána mě bolej ledviny, asi jsem nastydnul. Kurwa do píče. Po první jízdě ani výsledky nesleduju, jsem určitě v píči. Spoustu lidí tu ale není a tak když zabejčím, mohl by to na postup do neděle stačit. Druhou jízdu jedu o něco lépe, ani nemám už ty tři ťuky, ale není to furt ono. Co je mi platný, když mi pár lidí řiká, že Váňu jsem jel snad nejlíp a že mi ani necáklo do obličeje. Nakonec po přiznání Tondy Reichenauera, že ťuknul nebo co končím na prvním nepostupovém místě, což znamená zítra předjízdu. Hmm, pěkný. V tý zimě tu budu zase vopruzovat v devět na vodě. Jíra Vaněk to taky kurwí, Láďa je až za mnou, Pavel je nějakej 18. nebo 19. Aspoň on. Škoda že tam nejsme dva, nebo tři, ale aspoň jeden z nás tu nebude zítra ke kundě. Trať byla fakt pěkná, ani mi nepřišla tak těžká, jak všichni tvrdili. Dost velká část singlů a ženských dokonce měla padesátky. Mám dojem že i postupovali s kulema. Nebo třeba ženský jeli Váňu většinou spodem, singly totéž. Ale ty chápu, nemaj druhý pádlo a ta vlna se blbě trefuje s jedním pádlem, praváci to měli uplně na howno, ale na kajaku, to bylo o howně. Po závodě jedu snad ještě nějak dolů do Prokopa, nebo já už nevim. Každopádně prostě končíme v autě a jedeme se podívat na Čerťáky. Na Wokně zrovna jede pár kyblíků, jdeme podel vody dolů až ke škvíře. Jde s námi i Koumes. Cestou vidíme pár kyblíků i rafťáků, některý z nich bych nepustil ani na Krhanice, když vidim, jak držej pádlo... Je to tu moc pěkný, řikáme s Koumákem, že by to snad i na slalomce až ke škvíře šlo. Pokud teda ty místa, který vypadaj, že tam voda je, nejsou uplně bez vody. Totiž tady nejsou ani žádný moc skoky a pokud by si to člověk dobře prohlídnul a pak se podle toho orientoval, tak by neměl být problém. Ale co pak, že jo. Schody jsou o něčem jiným a Škvíra to by bylo na těch šlupičkách likvidace materiálu. Na Škvíře chvíli koukáme, kyblíkáři to tu jezděj hlavou dolů, nebo jeden masér naskočil přímo na ten šutr na kterej to na začátku hází. Další se po projetí hlavou dolů vyeskimuje a raduje se jako blázen :-). No, adrenalin asi musej mít hodně slušnej... Na raftu to tu jede taky pár skupinek, to je celkem v klidu. Dycky se mě něgdo ptá, jestli nepojedu s nim na raftu. Já se toho bojim a pak lituju, že jsem nejel. Někdy už to musim jet. Abych mohl říct, že jsem to sjel, když o tom kluci vyprávěj, tak to asi bude hlavně o tom adrenalinu, že to prej až takovej průser není, jen když něco vysloveně neklapne. Když se prostě trefí ta správná cesta, tak to je dobrý. No uvidíme, někdy to asi pojedu, ale kdy, to se neodvážim říct. Možná kdyby mě někdo chytal pod Woknem, zkusil bych až do tý Škvíry dojet na slalomce. Přecejenom se na tom cejtim daleko líp než na raftu nebo kyblíku, na kterejch moc nesedim a proto asi ani neumim. No to je fuck. Po pár fotografiích se vracíme k autům a jedem do kempu. Jedna chatka vedle se uvolnila, takže se tam rozpůlíme, čímž se uvolní hafo místa. Všichni odchází na večeři, mě přijde půl pátá moc brzo, tak nasazuju sluchátka, čtu co přineslo páteční 6.kolo Tipsport Extraligy a sere mě, že nemůžu bejt na Kladně na prvním domácím zápasem s Jaromírem Jágrem v sestavě, rovnou před kamerama ČT. Po rozhovoru s Jirkou Vaňkem, kterej čeká na nějaký jeho moravský kámoše, který tu taky jsou využít vody, odcházím za ostatními do Andulky, ve víře, že tam snad bude TV a pustěj Buly aspoň bez zvuku. Tam to žije. Pavel slaví postup, přijde mi už nalitej, Filip a Kofy totál, panáky lítaj sem tam. Číšníková je uplně hotová, ale aspoň jí přemluvíme na tu Buly. Jágr hnedka září, parádní zápas s parádním výsledkem. Brácha mi volá, že je tam a že tam je přes 6 tisíc diváků, což tu na základní část není obvyklý. Na další domácí zápasy už ano, holt Jágr je magnet. Viz teď nedělní zápas na Spartě, kdy vyprodal celou halu. Dávám si luxusní gulášek a pár pivek. Nějak mi není dobře, už od rána mě bolí břicho, včera v tom Mashi to bylo nějaký hnusný a k tomu ty ledviny. Kofymu tu dávaj nějakou podpásovku, že mu místo panáka daj osolenou vodu. Něco tuší, ale stejně to krkne, trochu vynadá, ale bere to. Ještě bych něco polknul, když si ale chci objednat nějakou hospodskou chuťovku, dostává se mi odpovědi, že neni chleba. Michal Nováček od vedlejšího stolu to řeší tak, že kamsi odchází, aby si po chvíli přinesl vlastní chleba a pak si objednal. Pavel odchází spát akorát poté, co stačí vystřízlivět. Ostatní zůstávaj, já ještě u piva chvilku kecám s Robinem a Koumákem. Když už nás ale podruhé kasírujou, odcházíme taky do hajzlu. David jde sám do Monaca, o kterým furt mylně mluví jako o Palermu (Palermo byl klub trochu jinýho ražení v Děčíně). Kofy zůstává s Filipem a Danem Rubínem a tak okolo. My už nikde nebloumáme, nemá to cenu, navíc hodina taky pokročilá, prostě jdeme spát...

Ráno se probouzím poněkud na poslední chvíli. Jirka Vaněk odjíždí na poradu, já musím na předjízdu. Plašíme s loděma, že druhý auto pojede pozdějš, tak mi loď bere Jirka. Ale pak se dohadujem, že jedem nahoru všichni. Navíc Kofy po prochlastané noci, kdy šli do nonstopu, kde se uprostřed noci z ničeho nic vyloupl i David, ještě není uplně ready a opět mi předává klíčky od vozu a že nahoru jedu já. Je trochu líp jak včera, i slunko vyleze z ranní mlhy, ale k teplu to má daleko.. Po příjezdu jen letmo zkouknu trať, která je dost podobná té včerejší, přejezd nad šutrem je ale už téměř povinností. Protivoda není a místo ní je nalevo v proudu povoda. Ale je tak, že jen ze břehu to možná může vypadat obtížně, ale z vody to tam s dobrým nájezdem samo háže. Pod mostem je protivodka v takovým tom velkým vracáku za šutrem napravo. Utíkám na předjízdu. Po chvíli přibíhá i Láďa Voves, kterej jede taky, Jirka Vaněk ho na poradě delegoval místo domů odjetýho Tonyho Rejšíka. Jedu jako uplně poslední. Trať se mi dnes líbí ještě víc jak včera. Je to fakt luxus a ani to neni těžký. Protivody si vysmrkávám, tu pod mostem napravo jedu na kontrvovku zátop a jako jo. Jen mě sere, že erku 6, kterou jsem včera jednou ťuknul a jednou ne, zase ťukám. Jinak dobrý. Přesazený povodky před mostem na jeden záběr kontrovej jako na austrálii. Asi bych to dal i napřímo, ale na závod bych si to netrouf a chtěl jsem to zkusit před hlídkou. Paráda. Takhle jsem měl jet včera při závodě. Váňa v klidu, ani mi necáklo do xichtu, těžkou protivodku jsem projel na závěsu. Po předjízdě jedem s Robinem, Davidem, Láďou a Jírou dolů, až do Loučovic. Pěkný svezení, ukazuju klukům serfovací vlny na úseku do Prokopa. Zejména vlna pod Železňákem je uplně super. Přepádlovat ty rybníky mě moc nebaví, ale aspoň jednou za víkend ty Loučovice stojí za to. Jez nesnášim, bouchá se tam, ale tentokrát jsem cejtil, že to nebolelo, bylo to jen takový šoupnutí. Před Loučovicema potkáváme kladenský kyblíkáře a po nich vjíždíme do kaskády. Jedu jako poslední, nechávám velkej odstup, protože nevim, jak se kluci seštosujou v tom prostředním vracáku. Kluci tam už nejsou, ale jsou tam ty Kladeňáci. Trochu mi to pokurví nájezd, musim podjet a zadek se mi courne do toho big válce. No a nějak to neustojim a zvrhnu se, bleskovej eskimo, pochválení od kluků a cesta dolů. Akorát mi tam vjede jeden z těch kýblů, tak se trochu pletem, ale v klidu. Vynesem si to ještě jednou, než se Ivana, která pro nás jela, otočí s autem. Tentokrát v poho, válečky si naskakuju, paráda. Ještě kouknem na wokno, špekulujem o sjízdnosti Wokna a Jíra by do toho taky asi šel. No, někdy jindy :-). Navážem a jedem nahoru. Koukám na semifinále, kde Jirka Řejha háže pro mě nesmyslnou 50. No a ve finále ukazuje Jindra Beneš bohovskou jízdu, čímž si vyslouží titul Mistra ČR. Gratuluju, fakt paráda. Myslím, že od Jindry to letos moc lidí nečekalo. Super. Nechci teda jeho triumf nijak zlehčovat, to v žádným případě. Ale kdyby tu byl bůh všech kajakářů Ivan, tak by to asi probíhalo jinak. Jenže Ivan je ještě na dovolený někde v Nepálu, nebo kde. Takhle to Ivan soupeřům dost zjednodušil. Pak to nějak přečkáme až do tý hlídky. Vůbec se nám nechce, máme rozvrženou trať, že kromě 14 a 20 se v protivodách střídáme. Utíká to rychle, intervaly jsou krátký a pauzy skoro žádný. Jedem v tom pořadí Láďa, Pavel a váš skromný vypravěč. Hned dvojka protivodka nic moc, vidim, že Láďa nenechá Pavlovi moc prostoru a ten musí podjet, takže i já. V pětce to už je t mojeho pohledu lepší, ale zase šťouchám tu šestku. Do prdele, to je prokletá brána. To je fakt už čúrakovost a jsem marnej. Třikrát ze čtyř jízd to šťouchnout, to už je fakt dřevákovina a nekvalita jezdce. Povodky napřímo, ale desítka... Bojim se zavěsit hned na Pavla. Totiž Láďa tam byl dýl, Pavel ztratil rychlost a já musel téměř na něho, aby mě to nesneslo. No a sneslo. Ale to ani nevadilo, protože stejně čtrnáctku jsme chtěli nejet za sebou. A navíc Pavel nebo někdo přede mnou šťouchnul jednu z povod nad lávkou a ta se mi zhoupla přímo do zad. Druhej šťouch. Pak jsem za 14 kopnul do vrtule, abych je dohnal na tý rovince. To se stalo, taky proto, že jsem opět vysmrknul 15 jako prase. No, ale pak mě nasralo, že když jsem proskákal Váňu, Pavel byl ještě pod 21. Takže jsem podjel uplně nechutně pod ty bubláky a dřinou ztratil tak 8 vteřin pádlováním po těch bublákách proti proudu. Peklo. Prej tam totiž Láďa čekal na Pavla a chtěl se střídat. Jenže tam se do toho dva nevejdou, takže Pavel taky podjel a nestihl to dřív, než já jsem přijel. No a k tomu všemu nejen, že mi trvalo sto let, než jsem do tý brány dojel, ale já blb jí ještě při výjezdu bekhendnul pádlem. Kurwa. Tak takhle ne teda. Nepamatuju si kolikátý jsme po první jízdě byli, ale byl jsem zklamanej. Posral jsem 10 a 20 a ty šťouchy sakra. Do druhý jízdy jem chtěl, abychom třeba i zvolnili, ale ohlídali si to. Tak jsme vyrazili, dvojka byla super. Jenže nájezd do pětky se mi nepovedl. Jel jsem moc blízko Pavla, tan musel hodně vyjet nad bránu a měl tím blběj nájezd do přejezdu do šestky. Málem jí nestihl a musel se tam mrcasit za cenu šťouchu, přitom to byla moje vina. Já jsem jí navíc taky houpavou trefil a jel jsem palubu na palubě Pavlovi. Volám na něho ať jede. On jel na returu i tu následující sedmu. A nad devítkou to poslal do vracáku, že by to nestíhal. Zajel jsem proto do vracáku pod devítkou s tím, že počkám až Pyškot přejede a zařadím se zpět na pozici. Pavel ale nejel, tak jsem sjel do desítky a pokračoval stylem indivindy. To se jevilo jako dobrý, neudělal jsem žádnou chybu, ani šťouch, protivodky pod mostem jsem opět povodil a makal jsem do poslední kombinace. Dvacítku opět na záběr a výjezd, poslední povodu jsem vykroutil náklonem že mě katapultovala směrem do cíle. Počkali jsme s už čekajícím Láďou na Pavla a zklamaně dojeli do cíle. Peklo. S takovoudle jízdou jsme fakt srágory. Dáváme klukům čísla a odjíždíme se ještě svézt do Prokopa. Teda jenom já s Pavlem, Láďa zůstává. V klídku si serfujem pod Železňákem, jedou s náma i Roudnický, který startovali hned po nás. Dole nad poslední peřejkou nad prokopem vidím, jak na lávce stojí Kofy a mává ať jedem rychle dolů. Přemejšlím, co se děje a nezachytnu se kvůli tomu do vlnky na luxusní serfing. Kofy na mě řve, že jsme třetí, že máme medaily a že máme spěchat na vyhlášení. Tak to mě poser teda. Okamžitě řikám, že to je vostuda vodního slalomu, protože ten výkon byl naprosto tragickej. Tak teda spěcháme nahoru, u semaforu před objížďkou nám gratuluje Řepik, gratulaci přijímám s výrokem o ostudě slalomu. Protože při kvalitě závodníků, který tu startovali, to byla fakt souhra náhod a že každej kurwil. My jsme na to prostě neměli. Jenže jsme byli třetí ze čtyř posádek, který dojeli bez 50. Za náma byli už jen ti Roudnický a ty jeli prej celkem dobře. To nechápu. Měli podobný časy jako my tragédi, ale oni i tu druhou jízdu hrozně našťouchali, zatímco my tí, jak jsme se roztrhali, jsme jeli poměrně čistě. Teda já jen šťouchnul zase tu mou prokletou šestku, i když tentokrát nevim, jestli bych do ní bouchnul, kdyby se nehoupala, ale byla to moje chyba... No, Pyškot se ještě musí převlíknout a jdeme na vyhlášení. Hlídky jsou až na konec. Když je na malých stupních vítězů kategorie 3xC2, napadlo mě zařvat, že sraz gayů byl minulej tejden a navíc zrušenej, ale nelajsnul jsem to. Nakonec přišla řada na nás. Stát na stupních vítězů na MČR se jmény jako Prskavec, Kobes nebo Kubričan, to je docela čest, i když všichni věděli, jak to bylo. Krejčí dokonce řikal něco o tom, že konečně mládí promluvilo. Nevim, co tim mládím myslel, když Láďovi je 19, mě 23 a Pyškot je dokonce ještě o 5 let starší. Ale budiž. Diplom pěknej, medaile nádherná. Froněk bude mít radost.Po vyhlášení už je okolí přehrady celkem prázdný. Mrtvo. I my převážem kajaky a jedem domů. Vaňkové už odjeli domů dřív sami dvaja, Vovsovi nabíraj Láďu. Byli tu poblíž, fandit mladýmu a nechávat se přemlouvat, aby mohl Váďuva vzít auto do Olomouce. Trochu nechápu potom, jak jsme se do auta poskládali my. Totiž je mi jasný, že Pavel pojede s Ivanou, když to je jeho auto a jeho Ivana. Ale nechápu, proč Robin i David jeli s nima, proč aspoň jeden nešel k nám. Jdeme se najíst do Rožmberka do takový hospy, kde už jsme jednou s Kofym byli a bylo to dobrý. Jenže tentokrát je to na píču. Sedáme si nechápu proč dost dozadu lokálu. Po chvíli přichází nějaký dvě ženský s uřvanejma neklidnejma dětma a ty furt ječej a choděj okolo, prostě nic moc. Navíc tu maj hnusnýho Samsona a jako vrchol všeho mi nepřinesli polívku. Totiž všichni jsme si objednali česnečky, někdo s toastem, někdo se sýrem, někdo s obojím. No a všem jí přinesli, jen mě ne. No, to je pěkný teda. Ivana to tý pani připomněla, ta řekla, že to přinese a odešla. No a pak mi přinesli už jídlo. Dal jsem si špagety, protože ceny tu nejsou uplně přívětivý a taky hlavně mám rád těstoviny. No a jen jsem čekal, kdy mi přinesou tu česnečku. A ono už hovno. Tak voni se dvakrát na mě vlastně vysrali. Zmrdi. Tam už nejdu. Aspoň, že jí ani nechtěli zaplatit. Kdyby si vo ní řekli, tak bych už byl asi sprostej. David prej spěchá domů, tak že my jsme s Kofym nevim proč rychlejší, tak že pojede s náma. No budiž. Proč spěchá je mi sice k smíchu a David je dement. Totiž má nějakou kalbu nebo co a sere ho, že tam nebude včas jako první. Debil. Kalba je dlouho do noci a jeho sere nějaká půlhodinka. Když se ho zeptám proč, tak řiká, že nerad chodí pozdě. No, to jsem si nevšimnul teda. Ale to je jedno. Je to dement. Jedem teda, je jasný, že v nedělním provozu neni rychlejší ani jeden z nás, navíc Kofy na to moc nedupe a Pavel je drak, takže jedem víceméně společně. Až na dálnici Pavlovi ujedeme, ale to se srovná v zácpě v Lahovičkách. David s někým telefonuje a ptá se, kde jsme. Když mu to říkáme, on řekne do telefonu nějaký Libochovičky nebo co. Prostě ten debil jezdí x milion let každej rok x krát do Budějic, x krát na Orlík, ale on neví, jak se jmenuje jediná ves nebo obec na cestě. To je prostě ignorant a guma. Neskutečný. Jedem logicky radši přes Radotín, ale musíme se nejdřív dostat z debilního do toho správnýho pruhu. Nahoře nad Radotínem na obchvatu nás dojíždí a předjíždí Pyškot. To to ten David naspěchal, dement. Párkrát ho předjedem, až nás nakonec předjede on, ale nesmyslně pokračuje na Kopaninu, místo aby odbočil na Horoměřice, takže jsme nakonec na kanále o nějaký 4 minuty daný tou jeho zbytečnou zajížďkou dřív. David se chová jako prase a hned že jede domů a nechává snad i uklízet loď ostatním. To se pochopitelně nelíbí Ivaně a ta hořádně zpraží. David to nebere a je nevrlej, tak to nasere mě, protože todle jako ne a seřvu ho do čúráků. To už hraničí. Po tom co měl keci v tom Lipťáku si začínám řikat, že by potřeboval kaktusovou sprchu. Zůstávám na kanále jako poslední, ostatní odjíždějí do svých domovů. Já pozamykám a jdu na křižovatku naproti bratrovi, kterej se pro mě staví cestou z Kladna, kde byl na utkání se Slavií. Psal jsem mu už cestou, aby s tim počítal. Po asi deseti minutách na křižovatce přijíždí a tak i já můžu pokračovat domů. A tím končí letošní Lipínko...

Gory

PS: Co si ještě neodpustim a trochu mě to i nasralo. Nechápu, jak je možný, že slovenská závodnice, co tam závodila jako host, mohla startovat s helmou zcela viditelně nevyhovující letošním pravidlům. Tak snad to platí pro všechny ně? To jsem mohl taky jet v tý svojí starý, dnes jen tréninkový, ve který se mi jezdí daleko líp. Třeba to může znít směšně, ale i v ní míň šťouchám. Ale prostě kurwa jak to, že jí pustili na start? A dejme tomu, nevěděla to třeba, tak ale na druhou jízdu už to mělo bejt v pořádku? Mě prcala paní šéfová i na bezvýznamným závodě Olympijských nadějí, kde jsem působil jen jako předjezdec, takže naprosto nevýznamná role a stejně mě donutila, abych si na další průběh dal helmu odpovídající pravidlům. Do píče, gde to jsme????